V Punkovým království slibuje Visací zámek total chaos

Bezprostředně po vyhlášení Punkovýho království vydal král a jeho rádcové, tedy legendární kapela Visací zámek, svůj manifest. Stejnojmenné album, na němž dávají vladaři jasně najevo, co se jim líbí a co už je přes čáru. Rozhodně se máme na co těšit, i když nás asi čeká trochu anarchie a total chaos.  

Jízda od začátku do konce

Na novou desku museli fanoušci čekat pět let, tolik času uplynulo od Klasiky. Na muzice Visáčů se však nic podstatného nezměnilo, stále nabízí temperamentní, ryčné songy ve strhujícím tempu, které staví na výrazných melodiích, hutném rytmu, úderných refrénech a vtipných textech. Kapele to šlape jako zamlada, energie má na rozdávání a celou pětici to pořád zatraceně baví. Všechny skladby, ať už se jedná o průrazné vypalovačky nebo syrovější, špinavější písně, zdobí drive, spád a obrovské nasazení muzikantů. Prostě jízda od začátku do konce.  



O začátek desky se postará poměrně tvrdý, ale zároveň melodický a chytlavý hit Punkový království o svodech konzumní společnosti a způsobech, jak jim čelit. Stejně rychlá a úderná píseň Rezavý fáro vypráví o pořádném autu pro pořádné pankáče. S ironickým songem Všechno je fajn zamíří kapela do syrovějších, punkovějších vod, jedno běžné ráno zachycuje punkrocková pecka Sweeti. Strhující rytmus, úderný refrén, skupina šlape jako dobře promazaný stroj. To se to bude na koncertech pogovat.  

Jeden energický song za druhým

Není čas na oddych, Visáči valí další energický song Hardkór, tentokrát o manželství. Motiv Ódy na radost uvozuje song Veselej a přesně takový je, radostný a veselý. Vypalovačka na první dobrou, jejíž refrén budou na koncertech vyřvávat úplně všichni. Jasná hitovka, skočná, pozitivní, chytlavá a její energie je vskutku nakažlivá. Syrovější, alternativnější tvář skupiny představuje Protitetanové sérum, také písnička Hrál kdosi na hoboj, vystavěná na hutném zvuku kytar a bicích, patří k těm syrovějším.    



Těžkým životem popových zpěváků se zabývá melodický Popsong, návrat k tvrdosti představuje Růžovej pocit. Vsuvka Linka 155 údajně zaznamenává autentický rozhovor z linky první pomoci. Nerad polemizuji s vrchností, ale moc tomu nevěřím. Hutný zvuk doprovází energické Klíště, syrová neučesanost pak Nebožtíka. Své umělecké ambice si Visací zámek schoval na závěr. Volské intro nabízí pořádný underground s mnoha zvukovými i instrumentálními experimenty a následný Žulový vůl je pak návratem k pravému punku. Pryč jsou chytlavé melodie a zpěvné refrény, zůstává jen magická, hodně sugestivní atmosféra Morgensternovy básně a hudebních figur.  

Buznu nahradil ožralý strýc

Vtipné a nápadité texty se zabývají nejen pankáči a jejich životním stylem, ale občas zabrousí i do společnosti a politiky. Buznu sice nahradil ožralý strýc, ale život se příliš nezměnil. Občas je fajn, ale častěji tak trochu hard core nebo brutál. Jan Haubert opět nešetří originálními postřehy a přirovnáními, tak alespoň jeden za všechny. „Autobus je narvanej a zpocenej/Jak ženský socdemáků."  



A jak nám tedy v Punkovým království bude? Vesele, uvolněně, roztančeně, svobodně, žádné slídění a buzerace. Jen si budeme muset zvyknout na výše zmíněný total chaos.