Visací zámek znovu zasahuje, experimentuje a neštymuje

Posviťme si do zaprášeného, tmavého koutku na desku Visacího zámku nazvanou Visací zámek znovu zasahuje. Vyšla v roce 2000 (poprvé u velké společnosti) a nabízí šestnáct skladeb. Jejím vydáním vyvrcholilo období (zřejmě nikoliv programových) snah kapely o experimenty. Zakonzervovali tady už konečně Visáči svůj traktor, projeli s ním vesnicí nebo ho dokonce renovovali?

Bé je správně, hitovka Traktor je pro skupinu stále velké téma, k němuž se ráda vrací. Svědčí o tom už druhý Desperado, jedoucí pochopitelně „na traktoru… plechovky od piva za sebe hází, hned za ním se držej popeláři." Jestliže tady zní standardně punkově, jak jsme od VZ zvyklí, tak závěrečná bonusovka Lokotraktor v elektronické úpravě je zcela zbytečná. Rozdíl ve zpracování obou skladeb je ovšem pro tohle album typické a ukazuje, kam až zasahuje spektrum hudebního přístupu skupiny: od klasického punku k neidentifikovatelným podivnostem.

Jak postrašit řadového fanouška

Hodně podobné je to bohužel i s texty, točícími se kolem točených a jiných alkoholických nápojů (např. úderné Prasátko, končící Pixovým zvoláním „je smutná!" odkazujícím na slavného Kanárka) nebo zkoušejícími, co posluchač ještě (ve střízlivém stavu) vydrží – jako třeba v úletu Telč.

Výlety mimo desce dalece dominují. Ke zpestření by dva tři kousky určitě neškodily, jako nějaká závěrečná by dokonce rapový experiment Kozy potrkávající si se slovíčky i pobavil. Jenže když se do řady staví bubáci v podobě ukecaného Démona alkohol, hardrocku Francovka, o dívčí vokál obohacené zvrácenosti Kotel („Furt jsme chtěli vědět, co se s ním stalo, nakonec se to nějak ukázalo, škytla mu pumpa a propálil kotel"), neposlouchatelné, spíše Doors než Pistole připomínající Skupinky na lovu motýlů nebo nemastných, neslaných Jezírek, začíná to být i pro otrlého a věrného fanouška příliš.

Jak uklidnit řadového fanouška

Skupina přitom pořád umí složit jednoznačný hit. Škoda, že tady není více přímočarých, rock´n´rollem říznutých vypalovaček typu Tágo (šťouchajícího do několika melodických postupů, kouzlícího se zvukem kytary a naznačujícího, jakým směrem by se případné pokustónství kapely mělo ubírat), hardcorem přichuceného Kuchaře a hlavně vtipné a skočné Stopařky. Rozpačitý dojem z desky totiž nezachrání už ani předposlední Good bye, veselá hymna tavící tradiční odrhovačku v poctu všem volům a podobným příznivcům zámkovského uskupení.

Visací zámek se i přes zjevnou snahu nedokázal na albu Visací zámek znovu zasahuje vymanit ze škatulky „uřvaní, veršující ochlastové". Řadou pokusů navíc otestoval výdrž svých příznivců až ke hranici únosnosti. S odstupem času lze naštěstí s uspokojením konstatovat, že parta kolem Honzy Hauberta tenhle chybný kurz rozpoznala a na svých dalších výtvorech se vrátila k tomu, co umí nejlépe – k jednoduchému, říznému punku.