Klasika - recenze

Už to začíná být klasika, že elpíčka Visacího zámku jsou v poslední době taková unylá, nemastná, neslaná. A reputaci nejslavnější tuzemské punkové skupiny na nich zachraňuje vždy jeden, dva povedené kousky – jako na minulém Punk!u megahit Známka punku. Klasika v tomhle bohužel není výjimkou.

Písně jsou jakoby šroubované, jsou to jednoduché melodické postupy poskládané za sebe bez většího citu a invence. Chybí punková lehkost a nadhled, smysl pro výrazné refrény a pádící rytmus. K metalu, k němuž kdysi Visáči inklinovali, to má daleko jako Jackson ke Třem sestrám, to se spíš nabízí zařazení do škatulky hardrock – přestože Haubert vykřikuje cosi o Pistolích, Ramones či Motorheadu. Texty jsou lepší než hudba, zvláště, když mají humorný náboj a přestože rýmování někdy připomíná základní školu.

Celkový dojem tedy vylepšuje především několik již zmiňovaných zdařilých fláků – úvodní razantnější generační nářek Padesát (doprovázený úsměvným videoklipem), rádoby šokující Prezident, již vtipným názvem přitahující Rokenrolník, lidovková ochlastávačka Rumová vánice a jednoznačně nejpovedenější a nejmelodičtější Navigace.