Tranzistor zesiluje umělecké počiny již tři roky, nyní chystá první revue

Johannes Benz, Justin Lavash, James Harries, Urbánek & Mourek, Alaverdi, Emozpěv, Maella. To jsou jen někteří muzikanti, kteří vydávají svá alba u mladého labelu Tranzistor. Ten vznikl před třemi lety a na 26. února chystá do pražského Café V lese první hudebně - filmovou revue, během níž představí své umělce v netradičních spojeních. Nejen o této akci jsme si povídali se zakladatelem labelu a známým bubeníkem Davidem Landštofem.

Hudební knihovna: Jaký je smysl Tranzistor revue a co byste rád, aby si návštěvníci odnesli?
David Landštof: „Abychom si všichni odnesli jedinečný zážitek z propojení filmu, divadla a spousty skvělé muziky, kterou třeba ještě ani neznáme. Vzniklo to tak, že se rádi scházíme a chtěli jsme uspořádat happening, kde většina z nás zahraje, ale pojmeme to velmi netradiční formou. Proto jsme taky požádali o vedení Ondřeje Cihláře a Ondřeje Bauera z divadla VOSTO5, kterých si osobně moc vážím a směju se jen když se na ně podívám. Vloni jsme uspořádali trochu jinou akci - „showcase" v nové prodejně Supraphonu a příště to bude třeba fotbalový zápas, těžko říct. Tranzistor je o kultuře, sdílení a prožitcích, nejen o vydávání."

HK: Jaká nečekaná spojení jste pro diváky připravil? Kdo, s kým, o čem...?
DL: „Poprvé v životě spolu s litevskou mantracorovou kapelou Alaverdi vystoupí Ema Brabcová (Luno, Khoiba) a Olga Königová (Ille, Kašpárek v rohlíku), v předpremiéře uvidíme nový klip neuvěřitelného literárně-hudebního počinu Wolf Lost In the Poem, jako nečekaný host se představí fenomenální mladý muzikant Tomas Bocek, film Amerika uvede režisér Jan Foukal, kluci z VOSTO5 už si brousí jazyky na všetečné dotazy a žehlí košile na vtipy, duo emozpěv pravděpodobně nebude duo, James Harries, Urbánek & Mourek a Johannes Benz chystají novou tvorbu. Písničkář Guy Bennett možná vystoupí s kytaristou z Alaverdi... Jedinečných spojení a rozpojení bude myslím dost. Zkrátka přijďte, vstupné je dobrovolné."



HK: Vraťme se k začátkům. Před třemi lety jste mi říkal, že Tranzistor chce stavět na rodinné péči. Stíháte pečovat o stále se zvyšující počet interpretů?
DL: „Nejsem si jist, jestli jsem ten správný, který by to měl soudit, ale myslím, že stíháme. Stále jsme malý label, který vydává ročně kolem čtyř titulů, a to opravdu zvládnete s velmi jemnou až otcovskou péčí. Tu péči dokonce dostávají i umělci, kteří právě nevydávají, ale třeba jen koncertují. Říkáme tomu, že u nás mají vždy ustlanou postel, a když jedou kolem, vždy mohou přespat."

HK: Kolik už jich vlastně ve své péči máte a stanovil jste si nějaký strop?
DL: „Právě připravujeme třináctý titul, z čehož tři alba teprve spatří světlo světa. Postupem času se rozrůstáme a možná jednou v dalekém budoucnu nebudeme malý label, ale domácí vždy zůstaneme."

HK: Čím vás musí muzikant zaujmout, abyste ho zařadil do své "stáje"?
DL: „Rozhodně osobitostí, na kterou klademe silný důraz. Máme rádi přesah a nadhled. Existuje spousta krásné muziky, kde ovšem chybí sdělení. Nechceme zesilovat jen libé tóny, ale ty, kteří mají opravdu co říct. Podotýkám, že jde o naprosto subjektivní názor, ale jinak to nejde. A z takového síta potom ty, kteří si nenechají vymluvit, že vydávat mohou sami bez naší pomoci. Bohužel se stává, že narazíme na skvělého interpreta, ale už nemáme kapacitu to zvládnout."



HK: Jaké všechny služby "svým" muzikantům poskytujete? A jaká z nich vás nejvíc baví a jakou "nemusíte"?
DL: „Pomáháme umělcům se vším, co je potřeba kolem vydání alba, EP, singlů... Zesilujeme jejich tvorbu k uším i srdcím jejich fanoušků a to je práce, na které vás baví vše, co k tomu patří. Tedy od základní vybavenosti a náležitostí až po dobré načasování, propagaci, distribuci, pomáháme občas i s koncerty. Není to nic, co by si muzikanti nemohli dělat sami, což jim říkáme, ale někdo na to zkrátka nemá buňky nebo čas, a proto tu jsme."

HK: Když porovnáte počáteční představy se současnou realitou - co vás nejvíce zaskočilo, potěšilo, co jste nečekal?
DL: „Na počátku jsem snil o malém butikovém labelu, který bude mít názor a styl, bude jiný než ostatní. Nechci to zakřiknout, ale začínám mít pocit, že se to pomalu děje. Moc si toho vážím, protože vím, že tenhle label dělají umělci a jejich fanoušci. Takže moc díky."

HK: A je něco, co dnes děláte výrazně lépe než před těmi třemi lety?
DL: „Pěvně doufám, že jsme se za ty necelé tři roky zlepšili v mnoha ohledech, ale jsme pořád na začátku a musíme se učit. Je krásné tenhle proces procházet společně se začínajícími umělci. Možná o to víc v tom máme srdce a odhodlání a baví nás to společně."

HK: Nezanedbáváte kvůli této určitě organizačně i časové náročné práci vaše bubnování? S kým momentálně koncertujete?
DL: „Bubnování je, myslím, mé primární poslání, které mě naplňuje, odreagovává i živí. Doporučil bych ho všem jako kompenzaci k vydavatelské či kancelářské činnosti. Takže rozhodně nezanedbávám. Hraju teď především se skupinou Slza, britským písničkářem Guyem Bennttem, kolumbijským písničkářem Ivánem Gutierrezem, jednou za čas si zahrajeme s bardem Wabim a Ďáblovým stádem, Johannesem Benzem a teď mě čeká například hostování s undergroundovou kapelou Původní Bureš, kde hrával můj otec."



HK: Poslední otázka se týká vaší ženy. Také vám pomáhá?
DL: „Jasně. Já mám doma totální světici. Nepomáhá mi přímo s labelem, ale pomáhá mi svým bytím, staráním se o děti, domácnost... Tedy ne, že bych se nestaral taky. Myslím, že máme krásný vyvážený vztah se vším všudy a to je ta největší podpora. Nedávno jsem se vrhnul do běhání, na což se váže spousta změn. Chvilku kladla odpor, ale zrovna včera mi udělala první domácí raw tyčinky, pomáhá mi hledat vhodnou stravu, počítám, že za chvilku mi bude hledat vhodné maratony."