„V Čechách se žije nejlíp na světě,“ říkají jen napůl z legrace Alaverdi.

Litevská skupina Alaverdi, jejíž členové už pěknou řádku let žijí v Praze, nedávno vydala album In Fermentation. Je zajímavé nejen svojí fyzickou edicí, jejíž součástí je kuchyňské prkénko, kapsle kvasnic na výrobu rýžového vína a ilustrace komiksové kreslířky toy_box, ale především nadupanou, spontánní a barevnou hudbou. Stejně zajímavé jsou i názory Edagarase Vasiliase, jeho bratra Vytautase a Mariuse Miškinise. Hudební knihovna vyzpovídala kytaristu a zpěváka Edagarase Vasiliase.  

Hudební knihovna: Vaši novinku jste pokřtili koncertem a fermentačním večírkem 31. ledna v pražském klubu Cross. Jak jste si tuto akci užili?    
Edagaras Vasilias: „Bylo to pěkné, Cross je pro nás taková skoro domácí scéna a samozřejmě nás baví hrát živě. Místo tradičního křtu jsme na pódiu zadělali na rýžové víno z kapsle kvasnic, která je součástí limitované edice desky, a divákům rozdali ve skleničkách vzorky domů. Kdo křest nestihl, může přijít na stejné místo 21. března, to tam budeme hrát se skupinou OTK našeho producenta Ondry Ježka. Víno asi už zakládat nebudeme, ale návštěvníci si budou moci koupit onu limitovanou desku, kde k tomu je všechno potřebné."  

HK: Vaše hudba mi připadá velice spontánní, svobodná. Jakou roli hraje improvizace na vašich koncertech?   
EV: „Myslím, že velkou! Snažíme se tu výrazovou svobodu držet i naživo, dělat všelijaké momentální aranžérské ptákoviny a improvizovat. Tenhle aspekt Alaverdi je pro nás zásadní, a možná i proto nás to baví dělat už tak dlouho. Na jednotlivých koncertech to samozřejmě jde různě a občas nějaká nota spadne pod stůl, ale i to je součástí té legrace. A někdy navíc z chyb vznikají výborné momenty. Pokud to není vysloveně blbá chyba, necháváme je i na nahrávkách,  je to prostě živý záznam živé skupiny v daný moment, což nás baví."  



HK. Fyzické nosiče vašich nahrávek jsou vždy velice originální. Kam na tyto nápady chodíte a jaký z nich byl nejsložitější?
EV: „Těžko říct, ono to vždycky nějak samo dozraje. První deska Recycle or Die! s bookletem z recyklovaného papíru i druhá Make the Poor Rich s titulem vypáleným do dřevěných loubků byly ještě celkem přímočaré. Alespoň v tom smyslu, že nosičem bylo CD. Zkomplikovalo se to s třetí Egle, the Queen of Serpents, kde byl USB stick zabudovaný do vyběleného říčního dřeva, to všechno obalené originálním ručním sítotiskem od komiksové kreslířky toy_box. To už byl docela pracný proces včetně sběru dřeva, osvitů sít a podobně, ale byla to zábava.  Na limitované edici současné desky In Fermentation bylo asi nejkomplikovanější vyrobit a potisknout ta masivní buková prkýnka (když fermentujete, budete dost krájet) a získat kvasnice na výrobu rýžového vína. Naše kamarádka MaTerie je nakonec sehnala v hlubinách čínského trhu v Singapuru, kde jí je nejdřív nechtěli ani prodat, protože nemohli pochopit, co s tím bude nějaká bílá holka dělat."  

HK: Proč jste se z lesů na litevsko-běloruské hranici vydali právě do Prahy a ne třeba do Berlína či Vídně?     
EV: „Protože se v Čechách žije nejlíp na světě! To říkáme jenom napůl z legrace. V Čechách si zatím lze užívat všechny svobody Západu i většinu prebend Východu jako je třeba dost robustní sociální síť nebo poměrně dostupné nemovitosti. Každý druhý tu má třeba chalupu, což není na Západě obvyklé. Navíc je to krásná, jedinečná země."  



HK: Zalitovali jste někdy svého rozhodnutí?    
EV: „Nezalitovali. Kromě toho lze svým způsobem říct, že jsme v tom neměli ani moc na vybranou."  
HK: Je něco zásadního, po čem se vám z Litvy stýská?   
EV: „Moře a jezera, to se jen tak nenahradí. Pak taky stromový dort šakotis a skanzen Rumšiškes, ale to jsou už drobnosti."

HK: Jak se díváte na současnou zahraniční politiku Kremlu vůči bývalým státům Sovětského svazu, kam Litva patřila?   
EV: „Mít zamindrákovaného a nepředvídatelného souseda s mesiášským komplexem, který by vás mohl prstem zamáčknout, to není samozřejmě nic moc. Možná bychom mohli po celé délce hranice vykopat příkop a odplout s celou Litvou někam doprostřed Botnického zálivu!"  

HK: Kdybyste měli našim čtenářům doporučit jednu současnou litevskou kapelu, jaká by to byla?      
EV: "Alaverdi jsou v Čechách už tak dlouho, že se na litevské scéně moc neorientujeme. Každému bych doporučil poslechnout si nějaké folkové zpěvy, hlavně ty ženské. To je podle mě výborné. Ze současných kapel se mi dost líbí Devlsy z Vilniusu, i když si nejsem jistý, jestli ještě hrají. Mají i trochu podobně výpravný přístup k fyzickým deskám." 



Hodně dalších hudebních i vizuálních nápadů přeje a za rozhovor děkuje Hudební knihovna. A ať už se Alaverdi ani Litva nemusí nikam stěhovat.
Foto: Jiří Starha