System Of A Down plnili sny na pražském výstavišti

Početné nářky a zbožná přání se konečně splnila. Ohromně populární arménsko-americká kapela System Of A Down přijela do České republiky. Tuzemští fanoušci na jejich další koncert čekali dlouhých patnáct let, přičemž koncert tehdy ještě neznámé kapely v malém klubu jako předskokan kapely Slayer v roce 1998, pamatoval asi jen málokdo.

V roli megahvězdy a jedné z nejžádanějších rockových kapel současnosti přijela až nyní a euforie byla obrovská. V areálu neuběhla ani minuta, aniž by jste neviděli fanouška s tričkem uctívajícím čtyři, dnes už legendární, písmena SOAD. Záštitu nad celou akcí převzala rakouská agentura Nova Music (pořádající obrovské festivaly Novarock a Frequency) a pod názvem Aerodrome.

Festival přizvala další zvučná jména v čele s punkovými veterány NOFX. Odpolední program svou tvorbou zpříjemnili i folk-punkoví Flogging Molly a metalcoreová parta Killswitch Engage. O festivalu jako takovém a odpoledních kapelách si přečtěte v samostatném článku, zde se podrobně podíváme pouze na bezpochyby jeden z koncertních vrcholů letošního roku.

Pořadatelé slibovali plnou délku samostatného koncertu, která se měla pohybovat až ke dvěma hodinám. Tak se bohužel nestalo, jelikož už od první kapely celé akce se nabíralo velké zpoždění, což dělalo fanouškům vrásky na čele, vzhledem k blížící se policejní hodině. System of a Down začínali krátce po setmění, tudíž nejméně o hodinu později, než bylo původně avizováno.

Jako fanatičtí věřící čekající na svého Boha

Pódium se setmělo, následoval ohlušující výbuch nadšení a mezi pískotem už se k nám linuly první tóny úvodní hitovky Aerials. První vteřiny přinesly nečekané uklidnění, kdy asi 17 tisíc fanoušků ztichlo a hypnotizovalo své hrdiny, které konečně opravdu vidí naživo.

Popularita SOAD u nás dosahuje až fanatických hodnot, což potvrzoval už první známý song. Fanoušci totiž nezpívali jen refrény, jak to u nejslavnějších písní „velkých" kapel bývá, nýbrž kompletně celý text. A to neplatilo jen pro ty nejznámější písně. Oddaní a připravení fanoušci vylovili z paměti i texty méně známých skladeb, které se jim do útrob mozku vryly při opakovaném poslechu diskografie této sympatické čtveřice.

Sama kapela si zřejmě uvědomovala, že nemá příliš mnoho času a jelikož nechtěla početné publikum zklamat, hrála jednu píseň za druhou. Politicky orientovaná kapela má ve zvyku ústy zpěváka Serje Tankianaventilovat různá politická poselství, tentokrát ale veškeré proslovy vynechala a nechala za sebe mluvit hudbu. Sotva dozněla jedna skladba a spustil se bouřlivý potlesk, už se rozjížděla píseň další a fanoušci tak neměli minutku na oddych. Po něm však ani netoužili a plnými doušky si užívali svůj vysněný koncert.

Snový zážitek umocnil i skutečně bravurní výkon kapely, kdy zejména hlavní zpěvák Serj Tankian naplno využíval své rozsáhlé vokální možnosti a veškeré pochybnosti o jeho pěvecké formě byly tytam. Představil se ve famózní formě tak, jak ho známe z dob největší slávy System Of A Down. Nechyběly silné hluboké vokály, metalový řev, sladké vysoké zpěvy ani jeho charakteristický bláznivý falzet a hrátky s intonací - vše dokonalé, přesně jako z desky. I přes možnou rozepři v kapele bylo jasně vidět, že to Serje na pódiu se SOAD opět baví a dával to najevo svými prapodivnými tanečními kreacemi, improvizaci při zpěvu a rozpačitým úsměvem.

Jaké písně předhodit hladovým psům?

System of a Down přijeli bez nové muziky a tak se nabízela otázka, které album bude stěžejním sloupem celého koncertu. Bude to fenomenální deska Toxicity, nejnovější dvojalbum Mezmerize/Hypnotize, debut System of a Down nebo snad ukradená Steal This Album?

Nakonec prim hráli vcelku očekávaně první dvě jmenované, ale podíl na složení setlistu měly všechna alba. Nechyběly samozřejmě hitovky způsobující davovou psychózu jako legendární blekotající Chop Suey!, protiválečná B.Y.O.B., politická Prison Song nebo psychedelická Question!.

Dostalo se i na velmi staré písně z eponymní debutové desky, kupříkladu DDevil či Spiders, které v Praze zazněly poprvé a naposledy před patnácti lety a které vytvořili divoké a nevyzpytatelné know-how této velmi extravagantní kapely. Z nepříliš populární desky Steal This Album pánové zahráli jen hravou opakovačku I-E-A-I-A-I-O, i když by se našlo několik dalších kandidátů k živému provedení. Překvapením byly i pomalé písně, které bych v nadupaném energickém setlistu nečekal. Fantastická atmosféra vznikla při tklivé, melancholické Lost In Hollywood a podobná hypnóza panovala i při Lonely Day, kdy se kytarista a zpěvák Daron Malakian možná nechal unést atmosférou a zapomněl, resp. popletl text, z čehož velmi vtipně vybruslil stylem jemu vlastním.

I Daron je velmi aktivní postavou při vystoupení System Of A Down, jeho excentrické chování a bláznivý zpěv dokáže pobavit i sebevětší psí čumák. Poměrně nenápadnou postavou (kromě bubeníka Johna Dolmayana, který o velkou pozornost ani nestojí) byl baskytarista Shavo Odadjian, který bavil a komunikoval s fanoušky v prvních řadách, ale do celkového dění na pódiu svou obrovskou baskytarou zasahoval především hudebně.

A to je jako všechno?

Zhruba v polovině koncertu Serj Tankian přeci jen rozjetou mašinu na moment zastavil a poděkoval fanouškům za podporu a zdůraznil, že Praha je jeho nejoblíbenější evropské město. Připomněl také jeden historický fakt, konkrétně to, že System Of A Down v Praze v roce 1998 odehráli vůbec první evropský koncert jejich kariéry. Ovšem to měl koncert naprosto jiné parametry.

Na pražském výstavišti panovala naprosto elektrizující atmosféra, úžasné reakce fanoušků a vzájemná spolupráce byla obdivuhodná. I když obří pódium negovalo přirozený kontakt fanouška s kapelou, určité spojení tam rozhodně bylo. Už jen proto, že návštěvníci kapelu znali tak dobře a čekali na tento koncert tak dlouho.

Druhá hodina koncertu měla opět rychlý spád, který byl zakončenou hořkou tečkou. Říká se, že když se člověk baví, čas zkrátka utíká rychleji. Tady to platilo dvojnásob a opravdu všude vládl pocit, že je to všechno příliš rychlé. Když byla v plném proudu skladba Cigaro, následována další nesmrtelnou hitovkou Toxicity, s kterou jsme Serjovi na jeho žádost rádi pomohli, tušili jsme, že bude zle. Špatný pocit se bohužel potvrdil a při úvodních tónech bláznivé Sugar jsme věděli, že je po všem. Tuto píseň totiž System Of A Down hrají zásadně jako úplně poslední a jen největší naivky a optimisti věřili, že tentokrát tomu bude jinak. Nebylo.

Muzikanti odložili nástroje, Serj se rozloučil strohým „thank you, we love you", za zvuků zavazbené kytary byly rozdány trsátka, paličky a další suvenýry a čtveřice zmizela v zákulisí. Krutý konec vynikajícího koncertu, který podpořil skvělý zvuk (i když to tak zpočátku nevypadalo), počasí i nadšené publikum. Zklamání v podobě brzkého a nenadálého konce bylo na místě, nicméně je potřeba si uvědomit, že kapela za zhruba 75 minut odehrála úctyhodných 22 písní. Nabrané časové zpoždění nás ale obralo o nejméně tři písně, kterými mohly být hitovky Science, Atwa či Forest. Doufejme tedy, že oblečení na motivy System Of A Down nebudeme schovávat dalších 15 let. Na Aerodrome Festivalu 2014 naviděnou.

Autor fotografií: Milan 'Grindsnake' Jurkas