Atmosféra ocelového města přenesená do Malostranské besedy

Radůza se vryla do myslí veřejnosti na začátku milénia trojicí alb Andělové z nebe, …při mně stůj a V hoře, která ji vynesla slávu, protože v trochu zakonzervovaném folkovém prostředí tento talent nemohl být přehlédnut. Písničky, které si jedinec rád zanotoval třeba jen cestou do práce, překypovaly výraznými, srdceryvnými melodiemi a texty. I tvor, pro nějž je muzika pole neorané, instinktivně vycítil, že se něco děje, že je třeba zbystřit sluch. Reagovala i hudební akademie, reagovali i umělci neváhající spolupracovat. Cesty, kterými život Radůzu vedl, se zjevovaly i v její tvorbě. V dobách největšího jásání na koncertech při skladbách z alba V hoře, se pomalu začaly na playlist vkrádat nové kusy, které vytvářely jiný rozměr zpěvaččina výrazu a ty se pak objevily na albu V salónu barokních dam. Najednou, jakoby ten rychlík s akordeonovými halekačkami přibrzdil a posluchač musel znovu zapřemýšlet, znovu souznít s novou tvorbou. Album Miluji vás pak navrátilo odlesk prvních tří alb s tím, že Radůza ze sebe sype neuvěřitelně jednu píseň za druhou a to úměrně rozložené mezi nástroje i nálady. Posluchač je tak po dvou letech napjatý, v jakém odlesku může být Ocelový město, která že to cesta Radůzu tentokrát ovlivnila?

Vprostřed řady vešel do mě mír…

Vítr zamává s orezlým okapem hrozícím brzy odpadnout od opuštěné budovy Poldiných hutí a Radůziny prsty přeběhnou po klávesách či po hmatníku kytary, jako když racek mávne křídly, aby zvířil vzduch v ospalém přístavu. Ano, i tentokrát písně absorbují dálku moří a moc hor, tesknivost žití v monstrózní realitě a touhu osvobodit se. Jsou vybrány ze záznamů z vystoupení v Malostranské besedě a tudíž naživo. Přesto album jako klasický živák nepůsobí, ale doprovodná kapela a atmosféra klubu dodává celému počinu komorní nádech. Samozřejmě, že Radůza hraje na nejrůznější nástroje, skladby jsou pečlivě poskládány, aby kolekce byla pestrá a vyvážená. Do toho vstupuje decentně doprovodná kapela, osvědčení muzikanti, se kterými zpěvačka už v minulosti spolupracovala.

Melancholií opředený chanson

Skladba Do mandorly již byla vydána na předchozím albu Miluji vás. Jinak jsou písně na desce nové a komorní balení jim dává určitou jednotnou pospolitost na dříve vydaných albech nevídanou. Přitom i stylově písně zabrouzdávají do různých vod. Klavírem doprovázená Až hory se převalí pomalu rozjíždí album a v podobném duchu ho též uzavírá Lodivod. Radůzina niterná výpověď jde ještě dál zhudebněním žalmu 22 (Žalm 22) vyjádřením pocitu opuštění a touhy po naději. Píseň Vrána k vráně je opakem, je z celého alba rytmicky nejvýraznější a nejrychlejší, trošku ze škatulky romského folklóru. V zakouřeném šantánu se mezi tancujícími schyluje k rvačce, jenže mezitím zní tóny akordeonu, který tak rádi spolu s hlasem Radůzy slyšíme. Člověk nepřestává žasnout, jak perfektně sedí texty s postupy hranými na akordeon. Opravdu duševně-fyzická výpověď. Přesvědčit se můžeme v dalších písních Lvi ještě spí, Odyssea a Bože ty víš.

Radůziny nové obzory

Jeden veliký poklad se skrývá v kytarovce Jsou, jež jednoho dostatečně vyždímá. Všimněme si, jak dobře se sem hodí v sólu syrový zvuk elektrické kytary. A to ji následuje další skvost O polednách, kde kapela dostala více prostoru a akordeon spíše přizvukuje houpavému rytmu. Tyto dvě písně vyčnívají zase ještě o kousek výš, než ty ostatní. Rozjímat lze u Střípky vitráží a chansonu Ocelový město. Jazzem na nás dýchne Jsem vlk. Jedna velká zajímavost se skrývá v Hördöm, kde Radůza hraje na mollové dudy a slovům se nepokoušejte rozumět, jsou smyšlená, ale to je patřičně vysvětleno v bookletu. Každopádně při tomto kusu příjemně mrazí v zádech. Zpěv zde funguje jako třetí nástroj, tím druhým je elektrická kytara. Mulanje Wanga přináší trochu afro rytmů, další nový obzor zpěvačky. Text napsal africký umělec Tawonga Nkhonjera a není divu, že má co do činění s horou.

…odevzdám se, vzdám se, oněmím

Přesto, jak různorodé písně se na albu nacházejí, působí celek velmi kompaktně. Sjednocuje je právě kapela, která při živém vystoupení dostává více možností uplatnit se a mnohdy se tak děje více, než bylo dříve na studiových počinech zvykem. Právě to tvoří základ pocitu výjimečnosti alba. Některé skladby se vyloženě nesou na podnose tvořeném doprovodnými muzikanty. Do budoucna si lze představit i rockovější podání. Právě rockové nástroje k Radůze velmi sednou, přitom nehrozí, že by ji snad kapela zastínila. Zpěvačka má pořád svoji zbraň, hlas, ostře nabitou.

Z kompaktního celku lze těžko vyzdvihovat nějaký kus nad ostatní. Vyzdvihnout by se musel každý. Z některých se přeci jen stanou žádanější hity – o skladbách Jsou a O polednách už byla řeč. Žádaná jistě bude i Odyssea a Lvi ještě spí. Tuto tvář Radůzy tak dobře všichni znají. Výrazná a skočná Vrána k vráně je tak snadno zapamatovatelná! Ať už si každý vybere jakoukoli náladu, vyplatí se desku ne jen poslouchat, ale přímo studovat, pouštět si ji několikrát za sebou. Budou tak na povrch vystupovat jednotlivé nálady a člověk může více souznívat s poesií do díla vloženou, stejně jako odliv moře pomalu odkrývá jednotlivé výstupky skal pod svou hladinou ukrývající. Album V hoře dalo posluchači facku jasnými přímočarými písničkami, že se nestačil ani nadechnout. Tady je potřeba spolupracovat, rozkrývat jednotlivé vrstvy. O to hlouběji se bude dílo zarývat pod kůži.