V jednom z minulých životů musela být Radůza indiánem. Svobodomyslným, hrdým a nezávislým.

Muž s bílým psem opět potvrzuje to, co už všichni dávno vědí. Že Radůza je nejen výtečná zpěvačka, ale také nesmírně talentovaná skladatelka i textařka se širokým záběrem. Že umí stejně přirozeně a věrohodně skládat a zpívat milostné, protiválečné, vánoční či trampské písničky, které bez ohledu na styl, vyznění nebo atmosféru dokáží, aniž by se písničkářka podbízela, chytnout posluchače za srdce. Rozesmát ho, dojmout, donutit k zamyšlení nebo i alespoň trošku pomoci v těžké životní situaci, což je na novince třeba skladba Někdy nastane čas.

Radůza tentokrát vsadila spíše na jednodušší, přehlednější, přímočařejší písničky, což je pro trampskou hudbu charakteristické. To však na pestrosti alba rozhodně neubírá, neboť se od rozverných, rozjuchaných nálad pohybuje až k posmutnělým, silně melancholickým. Veselé skladby střídají vážné, světské duchovní, hravé vážné, ale žádné z nich nechybí výrazná melodie, silný refrén a nápadité aranže. Kromě kytar a bicích je nepřeslechnutelně zastoupen klavír, akordeon nebo housle. A samozřejmě je spojuje také Radůzin dokonalý zpěv. Nikdy netlačí na pilu, ve všech polohách je přesvědčivá i přirozená.

Úvodní křehká, postupně rozkvétající písnička Zvedni na pozdrav ruku je oslavou přátelství. Vychází z kytary, k níž se postupně a nenásilně přidávají další nástroje. John Wood představuje energičtější trampskou píseň s průrazným refrénem a výraznou harmonikou. K nejsilnějším skladbám desky patří na klavíru vystavěná a křídlovkou ozdobená balada Někdy nastane čas. Melancholická, smutná píseň, které však nechybí naděje. „Je čas se vším se smířit a žít." Ben Joe je svěží bluegrass roztomile odzpívaný malým Šimonem Králem, kterému to za doprovodu banja a dalších nástrojů skvěle šlape. Po předešlé posmutnělé náladě čistá radost.

Blues 106 oken patří ke složitějším písním alba. Naléhavá, dramatická, syrová skladba se pohybuje mezi blues, jazzem a dosahuje síly spirituálu. Její závažnost kontrastuje s rozvernou, roztančenou písní Za Cukrovou horou, zachycující ideální zemi. Lehká, vzdušná, vygradovaná skladba s výborným akordeonem. Další kontrast přináší jemná, křehká píseň Kde nebe si kleká, na silné atmosféře staví temperamentní trampská skladba Tainkwa.

Jemný smutek vrací procítěná, melancholická písnička o samotě Kéž vrátí se z hor, kterou střídá rozjívená, roztančená kovbojská oslava whisky v songu U Starý Mary. Ta jako by vypadla z filmu Limonádový Joe. A stejně jako u všech Radůziných rychlých písniček disponuje refrénem, který se rychle usazuje v hlavách posluchačů a ti se ho rozhodně nechtějí hned tak zbavit. Ostří a střenka patří k jemnějším, přemýšlivějším skladbám, melancholie nechybí ani křehce melodické, vygradované Dívce z hor. Pochmurná atmosféra dominuje syrovější písni Hejnem havranů, Táta pravdu měl představuje temperamentnější bluegrass. U téhle písničky si uvědomíte, jak příjemné je poslouchat Radůzin zpěv. Melodicky výrazná skladba Shenandoah je díky silné atmosféře pohlazením na duši a vygradovaná Slýchám, jak vítr hvízdá je závěrečnou oslavou svobody.

Svoboda je ostatně ústředním motivem desky, tak to mezi indiány, z jejichž života a tradic Radůza hodně čerpá, bývá. V přímočarých textech se ale zabývá i láskou, samotou či smrtí, která k životu patří. A velkou roli hraje i příroda a výše zmíněné indiánské zvyky a tradice. Jakoby Radůza patřila mezi ně a na život a jeho zákonitosti nahlížela podobnou optikou.

A tím to zdaleka nekončí. Pokud si přečtete přiloženou knížku, jakýsi Radůzin rodokaps, písně hned získají další, nová vyznění. Nebo si knihu můžete poslechnout v autentickém, hodně civilním podání Františka Segrada. V kompletu pak nechybí ani zpěvník s texty, akordy a působivými kresbami Radůzina dědečka.