Radůza dokázala přesně vystihnout pravou podstatu vánočních svátků

Po posmutnělém a syrovém albu Marathon chtěla sobě i svým fanouškům udělat písničkářka Radůza radost. Na novince Studna v poušti proto vsadila na pozitivní, optimistické a nadějeplné písně a stejně jako v případě Marathonu a ještě dříve Gaii vzniklo v podstatě koncepční album, jen válečné konflikty nahradily Vánoce. Všechny autorské skladby sice nejsou o Vánocích, ale sváteční, slavnostní náladu rozhodně mají. A tomu odpovídá i nástrojové obsazení.   

Smyčce kam se podíváš

Kromě své skupiny (Josef Štěpánek, Miloš Dvořáček, Alžběta Jamborová a Michael Grombeřík) si Radůza přizvala do Sona studiový smyčcový orchestr, smyčcový kvintet a hned tři sbory. Autoři aranžmá Jana Vöröšová a Josef Štěpánek se tak mohli náležitě vyřádit, což s nápaditostí sobě vlastní i učinili. Řadu písniček tak zdobí barevná orchestrální aranžmá, ale přesto si i v záplavě především smyčců zachovávají jemnost, křehkost a především pokoru před těmi nejzásadnějšími lidskými hodnotami. Ta je patrná i z Radůzina výrazově pestrého a přesného zpěvu, který výborně ladí s ženskými, mužskými i dětskými hlasy. Jak ve vážných, tak i veselých skladbách působí vždy naprosto autenticky.   

Právě smyčce, klavír a nápaditě poskládané vokály dominují titulní vánoční skladbě o důvěře a odpuštění. Hlas jako zvon - to musí napadnout každého při poslechu Radůzy v gospelu Ježíš byl taky chudej. O melodický folklór se opírá koleda Honzíček, za koledu, směřující ale k Bohu, lze považovat i dynamičtější, místy roztančenou skladbu Ej, dej nám, dobrý Bože. Silně emocionální podobenství přináší jemnější, přesto však vnitřně hodně energická a naléhavá píseň Jako ten strom, dětský sbor rozsvítí veselou vánoční Hoši, hola.    

Milostné vyznání Josefovi se nese ve folkovém duchu, k folklóru i díky cimbálu míří skladba Putovali tři králové, z jejíhož zpěvného refrénu prýští obrovská dávka radosti a pozitivní energie. Jemná, až intimní nálada provází křehkou písničku Madona a Botticelli, smích vyvolává veselý a chytlavý Mates. S touto přímočarou, přehlednou písní kontrastuje duchovní, jakoby vznešená skladba Až budeš pyšný stát, člověče, kde si Radůza opět báječně rozumí se sborem, konkrétně mužským.    



A hlavně na činel je postupně rozkvétající oslavou zrození, další milostné vyznání, tentokrát Pro Marii, si napsal i nazpíval kytarista Josef Štěpánek. A i když není žádným technicky dokonalým pěvcem, působí velice přirozeně a věrohodně. V závěrečné písni S vánočním časem se Radůze dokonale, bez frází a banalit, podařilo vystihnout kouzlo Vánoc. „S vánočním časem/Dětské oči máme. A vracíme se zase/Domů k tátovi a mámě." Z mého pohledu jedna z vůbec nejsilnějších autorských vánočních písní.    

Podstatné hodnoty, ryzí city

V textech Radůza hodně čerpá z biblických motivů, ale velice snadno je lze převést na obyčejné lidi a vztahy mezi nimi. Zabývají se láskou, a to nejen k druhému pohlaví či dětem, ale třeba i k práci. Připomínají podstatná témata jako pýcha a pokora nebo důvěra, porozumění a odpuštění. A zdobí je drobné, přesně odpozorované detaily s velkou výpovědní hodnotou. „Když táta zpívá z kůru. Máma se po něm vždycky otočí." A podobně silných obrazů je v textech několik.    

Studna v poušti má nakonec s Marathonem mnohem více společného, než by se na první pohled (poslech) mohlo zdát. I ona se zabývá těmi nejpodstatnějšími hodnotami a nejryzejšími pocity a city. Jen v mnohem pozitivnějším a radostnějším duchu, takže u nás na Štědrý den dáme před Marathonem určitě přednost Studni v poušti. Už se těším.