Radůza a její tvorba

Radůza je česká písničkářka, která začínala svoji kariéru s kytarou na ulici. Již na lidové škole umění vystudovala hru na flétnu a lesní roh, později pak na konzervatoři obor zpěv a skladba v sekci pop music. Její talent neunikl Zuzaně Navarové, která ji v roce 1993 přivedla na koncertní pódia a zároveň se stala její učitelkou. V květnu téhož roku předskakovala americké hvězdě Suzanne Vega v Lucerně. Zároveň spolupracovala se skupinou Nerez.

Z Radůzy se stala multiinstrumentalistka, která kromě kytary nejvíc zaujala hrou na akordeon a později více využívala i hru na klavír. V její tvorbě je znát, že se věnuje studiu lidové hudby i hudby vážné. Skládá tak nejen písničky na svá alba, ale i scénickou hudbu pro různá divadla, vážnou hudbu, ocitla se ve filmu Kráska v nesnázích (režie J. Hřebejk) a hostovala na albech skupin Nerez, Jablkoň a Cymbelín. Spolupracovala i s Michalem Pavlíčkem a Marsyas.

Nadaná a jedinečná

Po vydání debutní sólovky Andělové z nebe (2001) si nemohla nadané skladatelky a textařky nevšimnout ani Akademie populární hudby a výsledkem byly v roce 2003 tři sošky zlatých Andělů v kategoriích Zpěvačka roku, Objev roku a Folk a Country. Následující rok ji oficiálně ocenila i veřejnost Českým slavíkem jako skokana roku. Nejvíce jí však po celá léta oceňuje publikum na jejích koncertech bouřlivým potleskem, kde Radůza své písně doprovází intenzivně osobním prožitkem. Koncertuje skoro neustále, výraznější pauzu si dala pouze po narození syna Atilly a dcery Aseny.

Radůza se domluví několika jazyky a její touha po cestování a po svobodě se projevuje i v její tvorbě. Mnoho písní voní neznámou dálkou. Velkou část tvorby tvoří, dalo by se říct, hospodské odrhovačky, které ovšem neznějí nijak lacině a to samé platí i o textech nemající na folkové scéně obdoby. S tím lehce kontrastují vážnější skladby, v nichž ze sebe Radůza vydává na povrch svoje nálady. Její hudbu lze nazvat chansonem ovlivněným lidovou tvorbou a částečně i vážnou hudbou.

První tři alba, jako schody do písničkového opojení

Radůza tedy debutovala v roce 2001 albem Andělové z nebe. To je směsicí stylově lehce odlišných písní, někdy veselejších, někdy tesknějších, doprovázených střídavě akordeonem, kytarou i klavírem. Zpěvné písně jsou proloženy náladovými skladbami a celé album tak charakterizuje Radůzu v jejím širokém hudebním záběru. V roce 2003 přišlo album …při mně stůj nabízející kompaktnější vyznění než deska předešlá. Písničky hrané především na akordeon zní většinou v podobně zasněného chansonu s tím, že na plyn se občas přidá v rytmu až pochodovém. Z většiny písní se stávají hity, které obecenstvo na koncertech poznává hned při prvních tónech. Není divu, že se deska drží dlouhý čas na předních místech žebříčku prodejnosti a stává se tak zlatou. Radůza se stává doslova zjevením a hvězdou na hudební scéně a nemůže uniknout pozornosti širší veřejnosti.

Posílena zážitkem turné ve Francii, natáčí v roce 2005 další album V hoře a to se stává opravdovou událostí. Písně tentokrát přidávají na svižnosti a výrazné melodie i rytmy, ne primitivní ale ani zbytečně komplikované, jsou předurčeny stát se hity. Atmosféru umocňuje i využití dalších jazyků vedle českého. Ke slyšení je tak francouzština, italština, polština a ruština. Zvlášť skladba Plachta se stala očekávaným kusem při živých vystoupeních – těžko v Česku hledat zpěvačku, která by dokázala takto autenticky přezpívat skladbu Vladimíra Vysockého.

Děti a nové rozměry v Radůzině tvorbě

Radůza koncertuje jak o život a vzniklá atmosféra dala podnět k natočení živého alba Vše je jedním. A co víc, Olga Špátová natáčí velice povedený dokument s živým vystoupením nazvaný příznačně Půjdu, kam chci. Píše se rok 2007 a Radůza ještě před porodem svého syna stačí vydat další studiové album V salónu barokních dam. Tentokrát odkládá akordeon a v doprovodu kapely hraje na klavír. Písně jsou mnohem více rozjímavější než dosud a ukazují Radůzu v jiném světle. Aranže písní jsou dosti odlišné od předešlé tvorby.

Hned za rok se mateřská láska projevuje ve dvojcédéčku O Mourince a Lojzíkovi. Svoji již před rokem vydanou stejnojmennou knihu zpěvačka načetla a přidala písně určené dětem a nejen jim. Nad texty se pobaví i běžný fanoušek. Protože v roce 2009 čeká Radůza dceru, další studiové album vychází až v roce 2010 pod názvem Miluji vás. Obsahuje velmi vyváženou kolekci písní, které Radůza sype z rukávu jako hráč pokeru trumfy. Přiměřeně se střídá akordeon, klavír i kytara, skladby rozverné i klidné a decentně přizvukuje i kapela. To se odráží na dobré prodejnosti i umístění v žebříčcích hitparád.

V roce 2010 se zpěvačka více osamostatňuje a zakládá vlastní vydavatelství Radůza records. Kromě svých alb vydává desku kapele Zrní. V roce 2012 je to pak její další vlastní řadové album Ocelové město, které je ale nahráno naživo v Malostranské besedě s doprovodnou kapelou. Mezitím, pokud jí starost o rodinu dovolí, neustále koncertuje.