Radůza bojuje proti násilí. Bez frází, klišé, jen uměleckými prostředky.

Že je Radůza skvělou písničkářkou, o tom snad už nikoho nemusí přesvědčovat. A postupně z ní vyrůstá i spisovatelka stejných kvalit. Pomineme-li její texty, pak na sebe upozornila hravými pohádkami O Mourince a Lojzíkovi a zábavnými a upřímnými blogy na vlastním webu. Svůj spisovatelský talent nyní potvrzuje literárně-hudebním projektem Marathon – příběh běžce, v němž kromě CD nechybí ani knížka povídek.  



Ústředním tématem šestnácti příběhů je válka a různé druhy násilí, fyzického i psychického, které provází celé moderní dějiny lidstva. Proto první povídka v samostatné knize zachycuje rok 490 před Kristem a poslední konec války a odsun Němců ze Sudet. Emocemi nabité, lidské příběhy zpracovávají všechny podstatné city, tedy nejen násilí, bolest, smrt, manipulaci, strach, zradu, ale i lásku, narození, touhu, soucit, věrnost.  

Až zapomeneme, udělají nám to znovu

I když se v prózách objevují historické osobnosti (Jana z Arcu, Napoleon, Garibaldi...), hlavní roli hrají prostí, obyčejní lidé. Obětavý běžec z Marathonu do Athén, nešťastník, který proti své vůli vydal milovanou Janu z Arcu, bezcitný válečník a násilník, žena, která ochrání své dítě před válkou jeho vraždou, mladík a jeho vroucí, i když nenaplněná láska k Anitě, matka zabitého vojáka nebo vykořeněná Grétka. 

Ze silných, dramatických povídek jasně plyne, že každé spojení s bojem, násilím, válkou je tragické. A to nejen pro vojáky samotné, ale především pro jejich blízké. Nejhorší pak je, že jsou lidé nepoučitelní. „A až zapomeneme, udělají nám to znovu, Madeleine." Lidské chování, smýšlení, motivace, ambice nechápou ani koně, psi a dokonce ani myši, které Radůza do svých příběhů také zapojila. 



V Radůziných povídkách je vše hluboké, opravdové, syrové, vypravěč, procházející staletími, jde vždy až na dřeň, k lidské podstatě. Autorka prokazuje dokonalý cit pro jazyk, její bohatá, místy archaická čeština, plná přechodníků a narušování větné stavby, je přesto dokonale sdělná. Písničkářka umí výborně vystavět a pointovat příběhy a navodit silnou, na čtenáře se přenášející atmosféru.  

Hudba - mocná čarodějka

Příběhy pak posloužily jako inspirace k jednotlivým písničkám a Radůza v nich dokazuje, jakou sílu hudba může mít. Již tak emocionálně silné příběhy dokáže muzika ještě povýšit, dodat jim další rozměr, prohloubit vyznění. Když zpěvačka naléhavě vzývá „Jeannine, Jeannine," posluchačům běhá mráz po zádech. To samé platí o dojemné Šípkové růži nebo uhrančivě naléhavé Madeleine, ale na desce jsou zastoupeny i hudebně veselé, rozjuchané skladby inspirované folklórem.  

Hudba se pohybuje od folklóru přes šanson, rock, folk, country až k latině, nechybí revoluční, bojovné, pochodové písně nebo rozpočítávadlo. Radůza zpívá v několika jazycích, což není manýra, ale jazyk napomáhá vystihnout atmosféru písně a prostředí, kde se odehrává. Na tom, že hudba je rovnocenným partnerem textům má kromě bravurního zpěvaččina výkonu velkou zásluhu i Radůziny věrní souputníci Josef Štěpánek, David Landštof a Jan Cidlinský. Výraznou stopu zanechal svým hlubokým hlasem Justin Lavash, Kamil Jindřich, Monika Žáková nebo Domažlická dudácká muzika.     



Nevím, zda jsem tak přecitlivělý, ale už dlouho se mnou žádné album takhle nezamávalo. Jak knížka, tak CD. Nezbývá, než před Radůzou smeknout a za projekt Marathon – příběh běžce jí poděkovat. „Nenapsal jsem tyto řádky proto, že bych snad myslel, že dopad nějaký míti budou," říká v Epilogu vypravěč. Kéž by se mýlil.
Foto: Alena Hrbková