Pojďme se napít – recenze

Další do sbírky nahrávek, které jsou si podobné jako půllitr půllitru. Hned na úvod alba Pojďme se napít Hereš huláká, že je Zmaštěnej, a ve stejném duchu se nese i zbývajících třináct kousků – textově a hudebně.

A je to dobře, od Alkeholu stejně nikdo nic jiného nečeká, nehledě na to, že by to asi nedopadlo nejlépe. Jedno se ale musí chlapcům přiznat. Objevili nový alkoholický nápoj a řádně to na albu oslavili – O víně jsou tu totiž songy hned dva. Jinak témata frčí pořád dokola. Vedle jednoznačných ochlastávaček (S chlastem se nesmíš srát, nemáš se vůbec čeho bát) se opět dočkáme oblíbeného pekla (V pekle v teple), léta (Léto už je tady), nedostižného bohatství (Koryta), strachu ze stáří (Ráj na zemi) a lovestory (Na konec světa). Novinkou tak zůstává pohádková Pohádka.

Alkehol rozhodně nezklamal (i když tahle deska patří spíš mezi ty jeho slabší) – kdo ho má rád, bude mít i nadále, a kdo ne, ten má prostě smůlu.