Dvanáctka - recenze alba

Sice je to pořád na jedno brdo, ale na druhou stranu o to více je neuvěřitelné, že Alkehol neustále dokáže vymýšlet nové a nové písničky na stejné téma a prakticky ve stejné melodii. Pokud na tuhle hru přistoupíte , máte rádi pivo a nevadí vám vychlastatný Herešův zpěv, často natvrdlé verše a rytmus mnohdy jako kolovrátek, nemůže vás zklamat ani Dvanáctka.

Já bych dokonce řekl, že tohle album mám ze všech alkeholáckých nejraději. Písně jsou o trochu vtipnější a melodičtější než obvykle a nejsou vždy jen o chlastu. Třeba Spermie o trpkém osudu zárodků života, Jedenáctý přikázání o tom, že páchnout je lidské (navíc se skvělým zpěvem), Čerti s náma můžou šít o tom, že i Satanáš to umí pěkně rozjet, legrační Rum či Startujem.

Nejjednodušší a proto i nejgeniálnější  je ovšem závěrečná Byl jednou krásnej den – samozřejmě s pivem, a každý půllitr je pěkně jmenován.