I na albu Babylon je to znova on, hledající básník Nohavica

Babylon, osmá řadovka Jarka Nohavici, takový útok na špici hitparády, patří k jeho popovějším albům. Obsahuje čtrnáct melodických písní s rozmanitým nástrojovým doprovodem a s hudební i textovou pestrostí balancující od zadumavé, bolestné, milostné balady až po skočnou, halasnou parodii.

Hned úvodní Krupobití dává zapomenout na zachmuřeného barda z Mého smutného srdce a za doprovodu celé kapely včetně elektrické kytary rozjíždí pěkně od podlahy milostnou satiru o zrádných podobách ženy. Skvělý začátek podtrhuje první ze tří nejlepších skladeb, milostná balada Mařenko. V úsporné, leč velice obsažné lyricko-epické básni („Vyšplhám větvemi do koruny, cestu nám osvětlí oko luny…") doprovázené pouze kytarou, popisuje nelehkou cestu mladého mileneckého páru.

Z Ostravy do Babylonu

Holdem černému srdci republiky je harmonikářská odrhovačka Ostravo. Typický Nohavica jen s kytarou se ozývá v ústřední písni Babylon, a když v ní popisuje své tápání současným světem, lze mu to plně věřit: „Ruce z papíru, nohy z olova, signály z vesmíru a obrázky z Kosova, před světem na útěku u bran novověku..." Jako levná hříčka se na první poslech tváří patetická deklamace Na dvoře divadla. Teprve dovětek „…hrajeme divadlo" prozrazuje hlubší smysl a při jeho odhalení v dalších posleších doslova mrazí.

Skutečnou oddychovkou je milostné vyznání krásné nemocniční ošetřovatelce Sestřičko ze špitálu. Ve stejném tématu autor pokračuje i v dalším kousku se vše říkajícím názvem Ženy. V tomto dalším vrcholu alba, šansonu vonícím pařížskými ulicemi a hebkým dívčím klínem, hodně černě vtipkuje: „Až mě zítra najdete mrtvého, přikryjte mě Cicciolinou..." Že je mistrem v přetváření hezkého v ošklivé a naopak, demonstruje v Masopustu, smutné baladě se spoustou netradičních, ale živých obrazů („Pod tapetami choulí se švábi…").

Z milionářské legrandy do dlouhé, tenké depky

Největším úletem Babylonu je Pochod Eskymáků, moravská vypalovačka s harmonikou, trubkou a jednoduchým sloganem místo slov navazujícím na legrácky ze Tří čuníků: „Du, du, du, du po ledu, du, du, du i dopředu du!" Druhým poločasem k němu je třetí hitovka alba, ostravsky zpívaná satira Milionář – zapamatovatelnou melodií, vtipným textem i kytarovo-heligonkářským doprovodem dávající vzpomenout na klasické kousky jako Když měl brali za vojáka. Do nepřejících kritiků se Nohavica trefuje v pohodové výpovědi Nic moc („Milý pane, promiňte, že hraju – já se kaju").

Závěrečné tři písně trochu polevují z vysoce nastavené laťky. Dlouhá tenká struna je pianem doprovázená depresivní zpověď o tísni kdesi uvnitř duše, Velká voda zamyšleně a výstražně dumající úvaha o pomíjivosti hmotného světa a o pískání obohacená Převez mě příteli vybízí k hledání cesty vpřed.

Nohavica na Babylonu nepředvádí sice svoji nejvrcholovější formu, nicméně i tak naprosto suverénně nabízí své skvělé texty, mnohem přístupnější běžnému posluchači, ve složitějších aranžmá než s pouhou kytarou. Potvrzuje, že i tato poloha mu není cizí – ostatně s jeho schopností tvořit výrazné texty a melodie to má mnohem jednodušší. Více takových desek!