Tři čuníci

Album Tři čuníci mám od Nohavici nejradši. Zaprvé je to studiovka nahraná naživo a ukazuje jeho komunikaci s publikem, zachycuje bezprostřednost tolik typickou pro podobné akce (navíc konané na akademické půdě) dávající vzniknout řadě neplánovaných (vtipných) situacím. A zadruhé, a to především, je veselé a vtipné.

To Jarkovo chytrolínství a trochu prvoplánovitá umělecká lyrika mi prostě příliš nesedí a těch pár optimistických záblesků na jednotlivých deskách to zachránit nemůže. Tady to je naopak, co písnička, to skvost, většina, jak velí název, zasvěcená zvířátkům: přírodopisně-nauční Lachtani, stavební Metro pro krtky, výchovný Můj pes, šťastně končící thriller Kozel… A samozřejmě Tři čuníci, potvrzující, že přihlouplý text a jednoduchoučká, vlezlá melodie jsou základem pořádného hitu. Za ty nejlepší však považuji (trochu nekorektní) hříčku Afričančata, skvělou melancholii Dárky a pochopitelně kotlíkářskou parodii Tramp a alkosatiru Pijte vodu.

Horší je to s básničkami, jimž Jarek publikum občas v pauze oblažil. Někdy jsou jenom trapné (Co děláme o přestávce), jindy jdou až za hranice slušnosti (kytarou podbarvená Podzimní).