Go satane Go a rozjeď s Kabáty show

Recenze alba : Go satane go

Album: Go satane go

Interpret: Kabát

Celkový čas: 00:38:39

Vydavatel: EMI

Rok vydání: 2000

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Joe Stramr, 26. 07. 2012

UÁÁÁ, chtělo by se řvát, slovutný potulný cirkus jménem Kabát přestavuje svou děsuplnou desku Go satane Go!! Z klecí vypouští odpudivé příšery, pana Satanáše drží ze všech sil na vodítku, prostě dští na nás hrůzu, až vstávají chlupy i na těch nejintimnějších zákoutích našich těl. Celé je to ale jedna velká zábava, ba přímo legrace.

Kabáti si sice na pomoc z pekel zavolali celou armádu pochybných bytostí, dorazil hladový Kanibal Hanibal, připochodovali hroziví Mravenci… avšak jedině proto, aby ty zhudebnělé veselé rýmovačky byly ještě zajímavější, originálnější a zapamatovatelnější. O čemž ostatně svědčí i tah z marketingových ten nejmarketingovatější, totiž zcela vypočítavě vybraný název alba – parodie sloganu reklamní kampaně Go Ježíšku Go jednoho nejmenovaného telefonního operátora. Že se pak na billboardy s obalem desky objevily stížnosti, keré musela řešit Rada pro reklamu, kapela kvitovala s povděkem – žádost o jejich stažení byla zamítnuta, plakáty visely dál a na píárku se výrazně ušetřilo.

Bára ti ho za halíř dobře…

Žádný death metal tedy nečekejte. Kabáti už dávno nejsou lokální teplickou trash metalovou partičkou, nýbrž celorepublikovou koncertní hvězdou. Vše na elpíčku je proto do posledního detailu vymyšleno. Stylově se jedná o melodický hardrock, obzvláště v jednoduchých, snadno zapamatovatelných refrénech. Texty jsou humorné, nepříliš složité, ale zase nikoliv primitivní (byť některé rýmy zní jako z první pomocný: „Kam nedoletíme tankem, tam dojedeme raketem"). I když zcela vymizely sprosťárny, někde kapela přitlačí a lehce provokuje zvýrazněným vynecháním vulgarit (to když se v úvodní dětské, až Medvídkovské zpívánce Sníh, padá sníh Děda Mráz zlobí: „Poslední dobou mě začínáte…") nebo jejich vypípáním (jinak mdlý rockec Ber se tak najednou stal zapamatování hodnou psinou: „Holky za halíř se ti věnujou a dobře ti ho PÍP"). Atraktivně se tváří už názvy jednotlivých fláků, třeba takovej Rodinnej tank je jinak celkem nudnou, uřvanou odrhovačkou.

…až se u Rio Grande k tobě přitulí

Zbytek desky naštěstí míří (v úrovni lehce stravitelného, zábavného mainstreamu) docela vysoko a výplňkové vaty tu najdeme jen pomálu. Nejpovedenější (a jistě i s největším hitovým a bestofovým potenciálem) jsou parádní, odpočinkový rock´n´roll V pekle sudy válej a asi nejznámější (díky videoklipu a nezávadnosti pro rádia a diskošky) song z alba, popíček Na sever. Samozřejmě také atmosférická balada Bára (snad nejlepší kabátí výtvor vůbec) a popkulturními odkazy (Elvis, Jackson, Calvin Klein, Tibet atd.) prošpikovaný odvaz Bum bum tequilla. A mě osobně se ještě hodně líbí závěrečný country úlet Rio Grande, evidentně vycházející z osvědčeného Colorada.

Vojtkovo pětka šikovných hochů opět ukazuje, proč se protlačila až na tuzemskou poprockovou špičku. Pohodová, melodická hudba, dobré texty, solidní instrumentální výkony, sem tam vtipná aranžmá a neodfláknutá produkce (včetně finálního cédéčka obsahujícího i několikaminutový bonus „z natáčení") dohromady vytvářejí lehce nadprůměrné album pro široké masy. A o to koneckonců Kabátu jde, takže proč v tom hledat něco jiného nebo něco víc. Go do přehrávače Go!

DISKOGRAFIE