Ani po sedmi letech neztratila kapela Kabát schopnost skládat hity

Hudební publicisté a hlavně recenzenti většinou očekávají od hudby něco nového, originálního, svébytného, nadčasového.... Ale proč si někdy od důmyslných metafor, překvapivých aranží, skrytých významů či uhrančivých pasáží nedat pauzu a neposlechnout si něco jasného, přímočarého, předvídatelného…. a vůbec ne hloupého? Přesně tohle splňuje nové album kapely Kabát s názvem El Presidento.

Novinka vychází sedm let od desky Do pekla/do nebe a o většinu z třinácti nových skladeb se opět postaral osvědčený tandem Ota Váňa (hudba) - Milan Špalek (texty). Jednoznačně převažují tvrdší rockové vypalovačky v tradičním schématu sloka – refrén – sloka. Energické, melodické, přehledné, úderné, šťavnaté, dynamické, chytlavé.

Pětici Vojtek, Špalek, Váňa, Krulich a Hurvajs to skvěle šlape a kapela je za více než 30 let své existence výborně sehraná a vyhraná. Písně mají drive, náboj, ničím se nezdržují a uhánějí nejkratší cestou k cíli. Žádná dlouhá instrumentální sóla, vyhrávky, složité figury, vše přirozeně plyne, navíc podtrženo spolehlivým chraplákem Josefa Vojtka. Milan Špalek si opět náležitě vyhrál s texty, které jednak dokonale souzní s hudbou, a navíc dokáží být hodně vtipné, plné nadhledu, lehkosti a přesně odpozorovaných situací z běžného života.

Ostré kytary otevírají rychlou, temperamentní titulní skladbu s vtipným textem o Frantovi, který je presidento, protože za jízdy na choperu vdechnul nejvíc vos. Tempo nepovolí ani v drahým klipem podpořené hitovce Rumcajs miloval Manku, jemně melancholické, až nostalgické vzpomínce na devadesátky. Písničku zdobí nejen chytlavý refrén, ale i Špalkovy vtipné a trefné obrazy („opít se v tanečních v bráchovo kvádru/zpocenej, jak v kabince na zkoušení hadrů.")

Trochu elektroniky uvede Kazačok, ale ten hned přejde do tvrdých kytarových riffů a úderných bicích. Nenásilná protidrogově zaměřená skladba se obejde bez moralizování. Klidnější sloky s temperamentnějším refrénem se střídají v melodické písni Opilej klavír, příběh (takový typicky český) Blanických rytířů, motajících se kolem Vlašimi, zachycuje Zatoulanej Japonec. Chytlavá, energická, banjem provoněná písnička se zpěvným refrénem.

Testosteron představuje hravou, vzdušnou, pomalejší skladbu s vygradovaným refrénem, kterou výborně nazpíval Milan Špalek. Syrověji, temněji vyznívá jemně poetická tryzna Za ztracený námořníky. Dosud nejpestřejší song desky. Tvrdá, rychlá, úderná, svojí energií nakažlivá, taková je písnička Tři sobi. O planetě otrávené troly vypráví posmutnělá, vygradovaná a hodně aktuální skladba Troll, jemněji působí pomalejší Sladký tóny. Na Kabáty nezvykle poetická píseň, v níž nechybějí letmé pohledy, barvy noci, otrávené duše nebo oči medové.

Příjemnou změnu přináší rozverná, do latiny směřující skladba Zátky. Tohle skáčko s vtipným textem z hlavy jen tak nedostanete. Že kapela neopovrhuje ani elektronikou, a to poměrně syrovou, dokazuje Nesmrtelná teta. K samplům se postupně přidávají kytary a bicí a vše směřuje k tvrdému, dynamickému, hutnému rocku. A vtipný je text o tom, jak udělat krátký proces s kavárenskými a navoněnými celebritami. O jemnější závěr se postará skladba Oni, v níž se střídají baladické sloky s energickým refrénem. Nechybí nezvykle vážný text a závěrečný náladotvorný klavír – nejdospělejší píseň alba.