Dole v dole - recenze

Je zajímavé, jak se Kabát, který před lety začínal jako tuctová zábavová kapela s nenáročnými alkosongy, album od alba zlepšuje. Jistě, otupilo se jeho metalové ostří, zato hudebníci se na jednotlivých nástrojích výrazně vyhráli, zpěv je kultivovanější, texty nápaditější a rozmanitější. Platí to i pro Dole v dole.

Ano, někdo může tenhle progres šmahem pohrdlivě označit za sesuv do jistých vod mainstreamového rocku. Ale proč ne, kdy je to střední proud poslouchatelný a – zábavný. Už rozpustilý název titulního songu naznačuje, že bohapustá pijatyka se konat nebude, byť v řadě písní se její ozvěna stále silně ozývá (Irský hody). Stará Lou naopak demonstruje další zálibu Kabátů, tu novější – lyricko-epické zpěvy o temných hrdinech z dalekých krajů.

Vrchol desky tvoří generační zpověď Frau Vogelrauch. Vrcholem (ne)vkusu je závěrečný popík Kdo si nechce hubu spálit – jenže do mozku se zavrtá hlouběji než Michal David.