Copak to ty naše děti poslouchají ... 2. část

Úvodní část seriálu o inteligentní muzice nejen pro děti jsme věnovali především prvnímu desetiletí nového tisíciletí. Dnes se zaměříme na nejnovější projekty, které už ale prověřil čas a které si žijí svým vlastním životem.

Co je spojuje? Krásně to vyjádřila Bára Vaculíková z Yellow Sisters: „Nově vznikající dětské projekty se neberou moc vážně, na děti nešišlají, považují je za sobě rovné. A na to děti slyší."

Kašpárek v rohlíku

Kašpárka dnes už zná prakticky každý. S vtipnými samolepkami bejbypankáče se lze setkat v domácnostech i na automobilech, s plackami na klopách nejen dětí. Kabaret propojující divadlo a hudbu byl původně napsán pro loutkohru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, premiéru měl v roce 2007.

„Celý projekt vznikl jako reakce na nedostatek kvalitních, původních písniček pro děti a také jako reakce na téměř neexistující mezigenerační zábavu určenou společně pro dospělé a děti," uvedl autor a režisér kabaretu David Dvořák.

Písničky z Kašpárka se objevily na albech Bejbypank (2007), Kašpárek navždy (2009) a Ten Halywůd (2012), nedávno vyšla Postřelená kniha s písňovými texty. Kašpárek se stal životním stylem bejbypankáčů. Kromě představení a desek absolvoval v obsazení Márdi, Blanka Šrůmová, Jarda Svoboda nebo David Koller turné po českých hudebních festivalech a objevil se i v řadě televizních pořadů.

Na albech jsou zastoupeny snad všechny hudební styly, hip-hopem počínaje přes folk, rock, ska, funky, punk až po country. S nápaditými melodiemi korespondují i inteligentní texty plné fantazie, poetických i ulítlých obrazů a krátkých příběhů. Dokáží rozesmát i dojmout. Jsou o všetečných, zvídavých, zdravě zlobivých dětech, které by občas neškodilo na chvíli vypnout. A uznání zaslouží i grafika, dárečky a obaly v podobě LP desky nebo filmové krabice. To vše vytváří jedinečnou image hravého Kašpárka.

Yellow Sisters - Zvěřinec

Méně nápadné, ale stejně kreativní je album Zvěřinec dámské kapely Yellow Sisters. Recenze na něj na Hudební knihovně vyšla, k dispozici zde.Tak pro tentokrát dejme přednost rozhovoru s jednou ze sester, Bárou Vaculíkovou.

HK: Kdy a proč jste začaly dělat písničky pro děti?
Bára:„Jako kapela už fungujeme osm let. Původně jsme byly dvě svobodné (já a Léňa) a dvě matky (Toni a Hawa). Když se před dvěma lety narodily děti i nám dvěma s Léňou, čas nazrál a písničky se nám skládaly snad samy."

HK: Komu byly tyto skladby původně určeny?
Bára:"Naše děti, tedy moje a Léniny, byly maličké, takže výhledově i jim. Ale myslím, že jsme chtěly udělat něco živého a jemného pro všechny děti a jejich rodiče. Toni a Hawa už měly i velké kluky, kteří si s námi na desce i zahostovali beatboxem a rapem. Toni vyprávěla, jak se s dětmi chodila radit, jestli je to dost "pro děti" a jestli se jim to líbí. Takže vlastně naše děti desku i spoluprodukovaly." (smích)

HK: Hrály jste tyto písně i živě? A s jakým ohlasem se setkaly?
Bára:"Hrály a stále hrajeme. Kam nás pozvou, tam jedeme. Do školek, na festivaly... Děti reagují živelně, to je radost. A na vystoupeních vidíme, že jsme tou deskou a písničkami na ní udělaly radost i jejich rodičům, což byl náš záměr. Chtěly jsme složit něco, u čeho rodič netrpí, když si to v autě pouští stále dokola. Jestli víte, jak to myslím..." (smích).

HK: Čím si vysvětlujete, že je o současné dětské desky takový zájem?
Bára:„Doba se hodně změnila a mění se i hudba. A také koncept vedení dětí k hudbě. Názor, že děti by měly poslouchat a zpívat jen zjednodušenou hudbu na "jejich úrovni" je už, myslím, trochu zastaralý. Vedle vztahu k hudbě totiž u nich pěstujete i jejich hudební vkus. Ty nově vznikající dětské projekty se navíc neberou moc vážně, na děti nešišlají, považují je za sobě rovné. A na to děti slyší."

HK: Skládáte stále písničky pro děti nebo Zvěřinec považujete za uzavřenou kapitolu?
Bára:„Máme hodně plánů a málo času, tedy spíš hodně dětí (smích). Dohromady osm. Plánujeme desku remixů, živou koncertní nahrávku, další řadové album i desku pro děti. Musím ale přiznat, že ty dříve vyjmenované položky mají trochu větší prioritu. Ale jako se mění hudba, mění se i priority. Kdo ví? Buď na další dětskou desku dojde, nebo ne. Může to být i brzy, Zvěřinec jsme měly pohromadě za týden zkoušení. Daly jsme si přes prázdniny úkol, že každá z nás přinese tři písničky a album bylo na světě. V tom je výhoda toho, že u nás skládá celá kapela."

BomBarďák

Projekt BomBarďáka je trochu podobný Kašpárkovi. Pestrou hudbou, hravostí, vtipnými texty, nakažlivou energií, propracovanou image, originální grafikou a dárky v deskách. Rozdíl vysvětluje Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope. „Písničky Kašpárka pocházejí původně z divadelního představení (což je režisérova priorita) a naopak divadelní představení BomBarďáka pochází z písniček (což je zase naše vydavatelská priorita)."

U Kašpárka bylo tedy nejprve divadlo, u BomBarďáka přesný opak. První dvě alba Bongo BonBoniéra (2010) a Bongo BomBarďák (2011) obsahovala písně pro děti v podání řady známých muzikantů. Jen namátkou Radůza, Zuby nehty, Tata bojs, Čankišou, Poletíme?, Koňaboj, Obří broskev. Některé z jejich repertoáru, jiné byly napsány přímo na desky.

Na základě úspěchu těchto alb vzniklo divadelní představení Příhody kluka BomBarďáka. To mělo premiéru na festivalu Colours of Ostrava 2012 a o texty a hudbu se postarali Jiří Jelínek, Michal Dalecký a Filip Nebřenský. A právě autorské písně z tohoto představení se objevily na aktuální desce Písničky kluka BomBarďáka. Pokud vás zajímá názor Hudební knihovny na toto album, podívejte se sem.

A na jaké desky jsme zapomněli? Jé, těch je. Tak jen ty, za které dám ruku do ohně. Zuby nehty – Dítkám, Jiří Pavlica a Hradišťan – Hrajeme si u maminky, Pískomil se vrací – A kdy už tam budem?, Amálka K. Třebická – Nešišlej!, Hm... – Klukoviny, Karolína Kamberská – Říkadla a křikadla, Radůza – O Mourince a Lojzíkovi. Rozhodně je z čeho vybírat.