Radůza skládá při skládání dřeva a zpívá v chichewštině

Málokterá tuzemská zpěvačka je tak oduševnělá, osobitá a originální jako Radůza. Jde si vlastní cestou, mimo proud, a přesto – nebo právě proto – dělá hudbu, která u nás nemá obdobu. Teď připravuje DVD, k tomu neustále koncertuje a ještě stíhá plnit roli vzorné mámy. Ale hlavně na začátku září vlastními silami vydala nové album Ocelový město nahrané naživo. „Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych další desku natočit také živě," říká v našem rozhovoru, který jsme u této příležitosti připravili.

Radůza exklusivně pro Hudební knihovna.cz

HK: Natočit nové skladby rovnou naživo nebývá příliš časté, co vás k tomu vedlo a plánujete tímto způsobem tvořit i do budoucna?
Radůza: Pro živé natáčení jsem se rozhodla proto, že mně živé hraní baví víc, než práce ve studiu. I když i ve studiu jsme já s doprovodnou kapelou vždy hráli zároveň, nikdy to nebylo klasické nahrávání do stop po jednotlivých nástrojích, dokonce i moje zpěvy jsme většinou nechávali tak, jak jsem je nazpívala takzvaně „pomocně"- aby se muzikanti v písničce lépe orientovali, přece jen to, že jsou přítomni diváci je znát na atmosféře a víc mi to sedí. Prostě se jede jen jednou, bez oprav a střihů a pro mě je to radostnější a poctivější. Je to samozřejmě náročné na produkci, ale kdybych si mohla vybrat, chtěla bych další desku natočit také živě.

„Nechej mě na zemi
v listí a jílu
než přejde karbon, perm
devon i silur

Až hory se převalí
změním se v uhlí
nebudu želet
že před sebou jsme uhli"

(Až hory se převalí)

HK: Kapela se vůbec na Ocelovým městu projevuje výrazněji, než na dřívějších albech, což skladbám dává nový rozměr. Nebavilo by vás v budoucnu natočit desku znějící víc rockově?
Radůza: No, víte… já si moc hlavu nelámu tím, jak to zní. Já sama si oblibuji hudbu od gregoriánského chorálu až po některé metalové pecky, takže o styl mi moc nejde. Musí to být tak, jak to cítím a o to, jestli je to country, šanson, folk, rock, nebo odrhovačka se příliš nestarám. Vždycky se nechávám překvapit, kam mě hudba zavede.

HK: Text k písni Mulanje Wanga pochází od Tawonga Nkhonjera. Jak jste se k němu dostala?
Radůza: Píseň Mulanje wanga je nazpívána v jazyce chichewa, kterým se hovoří v Malawi, a dostala jsem se k němu přes Terezu Mirovičovou, která v Malawi vede charitativní organizaci. Nejprve do chichewštiny přeložila moji píseň De Nimes, která si v Malawi získala v jejím podání oblibu. Mně se ten jazyk zalíbil, tak jsem ji poprosila, zda by mi nepřinesla nějaký text, který ještě nikdo nezhudebnil. Přinesla text svého přítele – divadelníka – a já ho zhudebnila. S Tawongou jsem se nikdy osobně nesetkala, bohužel. Ale i to se nám může podařit :-)

HK: Míváte někdy pocity opuštění a samoty, i když jste obklopená lidmi, že jste na albu zhudebnila právě žalm 22?
Radůza: Na každého v životě čekají chvíle, kdy propadne zoufalství. Bez ohledu na to, kolika lidmi je obklopen, bez ohledu na přátele, kteří jsou ochotni mu pomoci, připadá si sám a některé věci za něj nikdo nevyřeší.

„Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil
vydržet a k odchodu se nesnížit
když svět se v slzách v jednu skvrnu slil
když bolest nepoleví, učit se s ní žít"

(Bože, Ty víš)

HK: Na novém albu je několik písní, o kterých by se dalo říct, že jsou to zhudebněné modlitby. Jaký máte vztah k Bohu?
Radůza: Nejsem sice členkou žádné církve, ale přesto se považuji za věřícího člověka. Přes všechny pochyby a krize víry se nakonec vždy dostanu k přesvědčení, že Bůh je. Modlím se svou prací.

HK: Jak vůbec hledáte inspiraci textů a hudby, když se musíte starat o děti a domácnost? Při poslechu vašich písní si člověk představuje, jak se touláte areálem opuštěného průmyslového podniku, přírodou, přístavem, meditujete…
Radůza: Ha, ha, ha, hi, hi, hehehe!!! Tak to je zajímavá představa, bohužel jsem na to neměla čas už dlouho. I když teď již chodí do školky obě děti, takže času mám víc. A hutěmi se občas projíždím na kole. Ale text mě klidně napadne i při sekání zahrady, skládání dřeva, praní, nebo hraní Pexesa. O čem bych vlastně psala, kdybych nic nedělala, kdybych nic nežila?

„Jsem vlk a pud mě žene
přežít, zabít, obelstít
já sama smečkou - vyvrženec
nikdy zcela láskou syt

Za dne, v noci, slýchám lovce
kladou v polích železa
mého vytí citoslovce
do všech skulin zalézá"

(Jsem vlk)

HK: Kdybyste necestovala, což je také jeden z mnoha vašich zájmů… Dobytí které destinace je vaším životním snem?
Radůza: Teď se moc cestovat nechystám. Ale chtěla bych se podívat na Aljašku, do Patagonie, na Sibiř, do Grónska, na Island a na Špicberky.

HK: Blíží se Vánoce, jak je strávíte?
Radůza: Chystám se upéct horu perníčků ve tvaru lodí, stíhaček, traktorů a mašinek. Poprosím Ježíška, aby dětem koupil Lego, protože byly fakt hodné. Roztopím plotnu a uvařím něco dobrýho. Ozdobím vánoční stromeček a… naleju si Campari s džusem.

HK: Vraťme se k hudbě. Na vašich internetových stránkách jste napsala, že už nebudete vydávat desky. To jste určitě nemyslela vážně…
Radůza: No, rozhodně se nepohrnu do vydání vinylu, je kolem toho děsný práce. Pořád ještě finišuju na DVD Ocelový město a vždycky mi něco uteče – v obalu cédéčka jsou chyby, písničky jsem zapomněla opatřit ISRC kódama, zkrátka teď si rozhodně dám pauzu. No a za dva roky, až přijde doba vydání další řadovky, už třeba ani žádný cédéčka nebudou. Veškerá distribuce se bude dít přes internet, takže prozatím si s tím nelámu hlavu. Uvidím :-)

Píseň Ocelový město z připravovaného stejnojmenného DVD.

HK: V ohrožení je tedy vydavatelská činnost pro další interprety?
Radůza: To je všechno otázka financí. Zatím jsem vydala jen kapelu Zrní. Hoši letos natočili novou desku, kterou jim, bohužel, z finančních důvodů nemůžu vydat. To je ale zase na druhou stranu nakoplo k tomu, že si ji vydají sami a já to považuji za správné rozhodnutí. Ať se trochu otlučou, kluci šikovní.

HK: Závěrem dovolte jednu otázku rekapitulační. Pokud zhodnotíte svou sólovou kariéru, co považujete za svůj největší úspěch?
Radůza: Úspěch? Každou novou písničku považuju za úspěch. Každej koncert. Mně to hrozně baví. Bez hraní a psaní bych nebyla tak šťastná, jak jsem. Takže za úspěch asi považuju to, že můžu dělat práci, která je mojí nutkavou potřebou :-)

„To zas sedá vrána k vráně
svrbí mě nos, cuká v ráně
chybil, kdo na sílu se spolehne
někdy zvítězí, kdo podlehne"

(Vrána k vráně)

Hudebníknihovna.cz děkuje Radůze za rozhovor a těší se na další koncerty a písničky.