Žluté sestry jsou hravé i bez nástrojů

O tom, že hudba pro děti se dá dělat i jinak, než to předvádí Dáda nebo Maxíci, svědčí řada desek především menších vydavatelství. Všichni ti Kašpárci v rohlíku, Havěti všelijaké, Bongo BomBarďáci nebo alba Svěráka s Uhlířem dokazují, že i děti si zaslouží chytré, vtipné, hravé a hlavně vkusné písničky bez podbízení, infantilního zpěvu a prvoplánového moralizování. Hned devatenáct jich na svém novém albu Zvěřinec přináší kapela Yellow Sisters.

Čtveřice mladých žen se po dvou „dospělých" deskách tentokrát inspirovala především v říši zvířátek, ale také trochu ve světě dětí a jejich rodičů či prarodičů. Výsledkem jsou pestrobarevné písničky, říkánky a ukolébavky, které jsou vystavěny na jednoduchých melodiích, lehce zapamatovatelných refrénech a vtipných textech.



Čistá a nakažlivá radost proudí z hrdel Antonie Nyass, Báry Vaculíkové, Lucie Hawa Goldin a Léňi Yellow. Čtveřice vokalistek, které si říkají Yellow Sisters, si vystačí bez hudebních nástrojů, takže většina alba je nazpívána a cappella. Jen občas si vypomohou exotickými instrumenty typu balafon, cajon nebo guiro.
Absence nástrojů však vůbec nevadí, neboť lidský hlas je zde nejsilnějším nástrojem. Kapela z hlasů. Skvěle poskládané a sladěné vokály určují rytmus i melodie skladeb, hlasy se podle potřeby rozcházejí, aby se vzápětí sešly, doplňují se i podporují, umocňují, jdou proti sobě. Chvílemi si dělají, co chtějí, jindy disciplinovaně slouží písničce.

Technicky dokonalé, přesto vřelé a přirozené

Je radost poslouchat technicky dokonalé, ale přesto vřelé, jemné i živočišné, samozřejmé a přirozené vícehlasy. Jeden drží rytmus, druhý vytváří melodii, další dva čistě zpívají, pořád se mezi sebou mění, prolínají, něco vymýšlejí. Jsou stejně hravé a nápadité jaké příběhy ze života mravenců, orangutanů, vlaštovek, krokodýlů, krtků nebo veverek.

Na rozdíl od výše zmíněné, téměř kultovní trilogie Kašpárek v rohlíku, je Zvěřinec adresován menším dětem. Tomu je přizpůsobena i forma písní, jsou přímočaré, chytlavé, mají jednoduchou, ale velice zpěvnou melodii, zábavné texty. Stylově se pohybují od folku, přes pop až k world music, ale dámy si klidně odskočí i k sambě nebo latině. Některé songy jsou něžně poetické (hlavně ukolébavky Spinkej spinkej, Hajíjajá), ale třeba v Ninja teamu se všichni ukázkově vyblbnou.




Po textové stránce má řada skladeb blízko k bajkám, zvířata často jednají či přemýšlí jako lidé. Nosorožec flámuje, krtek jezdí na babetě, krokodýl se nečeše a tak má dread, mravenci se stěhují a mají s tím dost starostí. Jiné písně jsou o dětech, samozřejmě zlobivých, která svým chováním zvířata připomínají. „Táto, ty jsi popleta/Vždyť tahleta zvířata/To není hejkal ani yetti/To jsou přeci naše děti."

Poselství pouze nenásilná

Některé písně nesou nenásilná poselství. Třeba že je lepší, když krtek dá přednost kolu před babetou nebo že by se lidé měli mít rádi a radovat se ze života. Před moralizováním však vždy dávají přednost nenucenosti, hravosti a velké fantazii. Do nahrávání zapojily Žluté sestry celé své rodiny. Děti zpívají ve sboru, rapují, křičí, provozují beatbox, výskají a svými kresbami vyzdobily nápaditý booklet, partneři se zapojili vokálně nebo instrumentálně. Na první poslech je patrné, že si to všichni užívali. Deska vznikala v radostné, optimistické atmosféře a tyto pocity se podařilo přenést i na posluchače.

Nakažlivé album Zvěřinec není určeno jen dětem, ale své si na něm najdou i dospělí. Pokud si tedy zachovali alespoň trochu dětského pohledu na svět. A ideální by bylo, kdyby si některé popěvky se svými ratolestmi také zazpívali.