Bára Basiková v zajetí syntezátorů a silných nálad

Kdo má Báru Basikovou nejraději z jejího působení ve Stromboli a především Precedensu, bude novinkovým albem Belleville nadšen. Čekáte-li však nějaký výraznější zvukový, stylový či výrazový progres, připravte se na zklamání. Charismatická zpěvačka vzdává na novince hold syntetickému popu 80. a 90. let. Má na to pochopitelně právo, takže její volbu musíme respektovat.      

Bártovy silně náladotvorné songy

S výjimkou Krále všech pocitů je autorem hudby Václav Noid Bárta, který se zručností sobě vlastní složil příjemně melodické, nevtíravé, silně náladotvorné songy s převážně klenutými melodiemi. Nestydí se za označení pop ani za chytlavost (nikoli prvoplánovost) refrénů. Jen mám pocit, že především pomalejší skladby až příliš splývají a trochu chybí i momenty překvapení, jež by nahrávku zpestřily a oživily.    

Bárta je nejen skladatelem, ale k celému albu také pomocí syntezátorů a samplů nahrál hudbu. Pohrál si s každou maličkostí, skladby jsou do detailů dotažené a nápaditě propracované, disponují vnitřní gradací a napětím. Stavějí na silné, někdy tajemné, jindy průzračně čisté atmosféře. Dobrou zprávou je, že v jeho podání nepůsobí studiové zvuky chladně a odtažitě, i když občas by se nějaký „živý" nástroj rozhodně hodil.   

Bára - ozdoba, klenot desky

Největší ozdobou, klenotem desky je ale Bára Basiková. Její zpěv ani po letech neztrácí na síle, údernosti, plnosti a technické dokonalosti. Co předvádí například ve skladbách Sto dnů léta, Tajné knihy nebo Karma Akropolis je neuvěřitelné. Se stejnou přesvědčivostí a samozřejmostí dokáže být křehká i dramatická, sugestivně naléhavá i uvolněná.

 Všechny songy umí náležitě prožít, a když se položí do vyhrocenější pasáže, posluchačům naskakuje husí kůže. Umí být rockově dravá i popově vyrovnaná, její hlas zní stále velice dráždivě, aniž by musela exhibovat. I vypjaté pasáže zvládá s velkým přehledem.    

K nejsilnějším písním alba patří křehká, pocitová skladba o síle lásky U tvých dveří, kde elektronika tvoří pouze jemný doprovod Bářina zpěvu. Temperamentnější hitovka s tanečním refrénem Věštec, procítěná a zasněná balada Ta druhá, tajemný song Belleville nebo hymnická melodie písně P.M. Ta vznikla jako pocta Petru Mukovi a škoda, že se v ní nemůže k Báře Basikové přidat. Slušelo by jim to.   

Poetické obrazy, intimní pocity

O texty se postaral Jan Dvořák, který právě pro Muka psával. A i zde jsou jeho texty o lásce, zklamáních, ztrátách či nadějích plné poetických obrazů (zástěny dešťů, poraněné labutě) a intimních pocitů (svlékám svůj stín, v ozvěnách se ztrácím). Tajemných, nejednoznačných, nechávajících posluchači prostor pro fantazii, i když se v nich občas ztrácí.    

Belleville je poctivou, promyšlenou deskou, která melodiemi a instrumentací míří spíše k vyznavačům osmdesátkového synthpopu. Zpěv Báry Basikové však musí dostat i ty, kteří osmdesátky nepamatují a syntezátory nemusí.

Foto: Tereza z Davle