Ztracená, zraněná, zmatená, zasněná. Taková je Bára Basiková na novém albu Slzy.

Recenze alba : Slzy

Album: Slzy

Interpret: Basiková Bára

Celkový čas: 00:53:53

Vydavatel: Warner Music

Rok vydání: 2018

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 08. 08. 2018

Zpěvačka s nevšedním hlasem Bára Basiková se netají tím, že miluje novoromantickou hudbu 80. let minulého století a kapely typu Depeche Mode, The Cure nebo Cocteau Twins. Této muzice nyní vzdává hold na svém novém albu Slzy, které natočila s novým tvůrčím týmem, skladatelem a textařem Richardem Ulrychem a kytaristou, klávesovým mágem a aranžérem Luďkem Fialou. V žádném případě se však nejedná o sbírku archaických písní, přístup muzikantů i zvuk alba jsou velice současné, osmdesátky spíš slouží jako inspirace.

Těžko od Báry Basikové čekat veselou, rozjuchanou, bezstarostnou desku s hity na první dobrou. Tucet nových písní, k nimž si budou muset posluchači hledat chvilku cestičku (ale za trochu námahy to rozhodně stojí), působí hodně melancholicky, zasněně, étericky a převážně i posmutněle, nikoli však depresivně. Většinou nechybí naděje a občas dojde i na čistou radost. Jako ve skladbě Motýli: „Najednou jsou dny krásou protkaný."

Pro novoromantismus jsou typické klávesy, takže je logické, že dominují i Slzám. Tento nástroj přináší mnoho zvukových možností, čehož Luděk Fiala náležitě využívá. V některých písních znějí jako křehký klavír, jindy zase jako celá bouřící rocková kapela. A často se tyto různé polohy střídají i v rámci jedné skladby, což celému albu zajišťuje velkou pestrost. Přesně to platí i o zpěvu Báry Basikové, která je v objetí syntezátorů šťastná (alespoň tak to vyznívá z nahrávky) a stejně přesvědčivě působí v křehčích, jemnějších polohách jako ve vypjatých. Těch ale není na desce tolik, Bára věrně slouží atmosféře písní. Nikdy netlačí na pilu, neexhibuje, nemusí si nic dokazovat.

Album otevírá energická, skvěle šlapající písnička Pravda je zlá, kterou střídá melodičtější, melancholičtější Dreaming, jediná skladba v angličtině. Pozitivně a optimisticky vyznívá hodně svobodná píseň Motýli, temně naopak syrová píseň Věrnou tmou. Éterickou, zasněnou náladu vyvolává vygradovaná Vesmírem, jemný, dojemný smutek zanechává postupně rozkvétající titulní písnička.

Stejně barevně působí i druhá polovina nahrávky. Převažují jemnější, pomalejší písničky s gradující atmosférou (Sen o modrém květu, Za sluncem, Pochyby), ale nechybějí ani energičtější skladby (V moři ticha, Marianna). I přes pestrost působí album velice celistvě, na čemž kromě hudby mají velký podíl i poetické, pocitové, osobní texty plné pochyb, bloudění, stínů, temnoty nebo tmy. Ale i ta umí být hebká.

„Ztracená, zraněná, zmatená, zasněná," zpívá Bára Basiková ve skladbě Vesmírem a přesně tak se na Slzách prezentuje. S tím souzní nejen hudba a texty, ale také název alba a vizuální stránka bookletu s fotografiemi Idy Saudkové.

DISKOGRAFIE