Písničkář Xindl X nám pěkně rozkvetl

„Než bejt za blbečka/Spíš budu za kurvu/Štěstí se nedočkám/Když si ho neurvu." „Mám svůj názor/A za ním si vole stojím/Protože tohleto, co já/Si tu myslí každej vojín."  Tak to jen na ukázku dva úryvky, aby bylo jasné, v jakém duchu se nese nové album Xindla X nazvané Čecháček Made.

Kritické texty s nadhledem a humorem

Písničkáři se na nové autorské desce podařilo funkčně skloubit příjemnou, melodickou, chytlavou muziku s kritickými texty o společnosti, politice, xenofobii, špatných lidských vlastnostech, ale také o hledání či vlastních pochybách. Důležité však je, že je dokáže podat s nadhledem, humorem, a proto se nejedná o žádné prvoplánové a tudíž nudné a papírem šustící agitky.



Je známou věcí, že Xindl X umí napsat přímočarou, přehlednou a melodicky velice silnou písničku. Chytlavou, nikoli však podbízivou, která se stejně dobré vyjímá ve folkovém, popovém či jemně rockovém kabátku. A přidat text, který je vždycky o něčem podstatném, takže má ambice oslovit, ale zároveň nepostrádá srozumitelnost, lehkost a vtip. Na novince je takových skladeb dvanáct .... Z dvanácti.



Čecháčka Made nahrál písničkář se skvěle šlapající kapelou, kterou tvoří Dalibor a Jan Cidlinští a Emil Valach. Jejich piano, klávesy, baskytara, bicí, příležitostně i housle, banjo nebo kontrabas dodávají písním tu správnou šťávu a energii. A když to nestačí, k dispozici jsou ještě dechové nástroje mistrů Filipa Jelínka, Miroslava Hloucala, Františka Kopa a Radka Kašpara. Takže nám písničkář pěkně rozkvetl a jeho skladby dostávají další a další barvy a odstíny.

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc

V úvodní skladbě Čecháček a Totáček nešetří Xindl X lidi, kteří touží po návratu komunistů, v písni Orel mezi supy (úvodní citace) zase dravé, bezohledné supy, jdoucí jen po prachách a mršinách. Příjemnou tematickou změnu přináší skvostně melodická a dynamická písnička V blbým věku, kde se zpěvák přesouvá ze společenské do osobní, civilnější roviny. „Včera mi bylo málo, dneska je mi moc."

Umělí lidé, umělý svět, umělý život, umělé kulisy – to je vtipná Barbína. Cudzinku v tvojej zemi rozsvítí slovenština a hlavně vokál hostující Mirky Miškechové. O ospravedlňování si vlastních selhání pak vypráví Já a ďábel.



Stejně zajímavá je i druhá polovina této velice autentické desky, kam patří například Naše parta. Možná textově nejzávaznější písnička o sociálních problémech, podaných však s hravostí a nadhledem. Nebo hudebně nejpropracovanější Kazatel, místy mířící až do jazzových vod. A také křehká, poetická balada To je můj dům, která se opět vrací do osobní roviny. Tu pak střídá prvý opak, závěrečný balkánský šraml Prase.

Bonusové CD obsahuje tytéž skladby, které ale zpěvák nahrál pouze s akustickou kytarou, tedy v syrovější verzi. Obstojí také, protože, jak bylo řečeno výše, jedná se o silné, prostě dobré písničky, které fungují i s kytarou. V pestřejších aranžmá však působí barevněji, atraktivněji a dostávají mnohem více odstínů.
Foto: Dalibor Konopáč