Osud Titanicu Xindlově Kvadratuře rozhodně nehrozí

Písničkář Xindl X (Ondřej Ládek) bývá občas označován za břitkého kritika společnosti, politiky, prostě dnešního zkaženého světa. Nevím, nevím, ale při poslechu jeho nového alba Kvadratura záchranného kruhu jsem nic takového (s výjimkou skladeb Žáby v hrnci a Na palubě Titanicu) nezaznamenal. Ondřej píše a skládá písničky o normálních lidech s běžnými pocity, kteří sice momentálně nejsou na stupních vítězů, ale rozhodně se z toho nehroutí. A dělá to moc dobře.

Desítka nových skladeb přináší pestrost v hudební, textové, aranžérské i pěvecké rovině. Silné melodie ani výrazné refrény nejsou vlezlé, rytmy se nápaditě mění, Xindl X plynule a přirozeně přechází mezi veselými popěvky a zádumčivějšími skladbami a plně využívá potenciálu své skvěle poskládané a sehrané kapely. Aranže klavíru s kytarami, banjem, kontrabasem, bicími či houslemi jsou dokonale promyšlené a hlavně funkční, velký prostor dostávají například akustické kytary hned v trojím provedení.



Ondřej zpívá s velkým nasazením (i když na koncertech to z logiky věci umí rozjet ještě více), svým naprosto přesvědčivým a nenásilným projevem dokáže rozesmát i donutit k zamyšlení. Ať už zpívá o věčně hledajících a tápajících outsiderech, pokoře, návratech do dětské fantazie nebo lásce, je vždy věrohodný a uvěřitelný. Ostatně texty jsou tradičně silnou stránkou Xindla X, jeho dokonalý cit pro jazyk mu umožňuje hrát si se slovy a jejich významy a hledat neotřelá spojení, občas okořeněná skepsí, rozčarováním nebo ironií. A zároveň ještě stihne zabývat se nosnými tématy.

Kvadraturu záchranného kruhu otevírá energická, na koncertech prověřená skladba Na vodě, která vyzněním připomíná slavný song V blbým věku. Jemněji působí křehká, posmutnělá Popelka, pochodový, důrazný rytmus provází zneklidňující Žáby v hrnci, kde se muzikant přesouvá z osobních témat k těm společenským. V tomto případě se bez frází a klišé zabývá ztrátou tolerance.



Roztančené Světlo na konci tunelu střídá romantická, i když hodně energická balada Greta, hitovku na první dobrou představuje Vítr v kešeni. Tady si posluchač jasně uvědomí, jak skvěle Xindlova kapela šlape a mluvit o ní jako o doprovodné by rozhodně nebylo fair. Temperament neopustí ani vtipnou skladbu Mýval. Jednoduchý nápad s výčtem milostných neúspěchů funguje, většina rýmů zajiskří, i když občas jsou předvídatelné, což mě u textaře Ondřejova rozměru trochu zamrzí.

Poetičtěji vyznívá Od mozku k srdci, trocha latiny rozhodně neuškodí Mušli a o závěr desky se postará Na palubě Titanicu. Nejsilnější píseň alba, spojující výraznou melodii s posmutnělou náladou. Osud Titanicu však Kvadratuře rozhodně nehrozí, na vlnách tuzemského folk-pop-rockového písničkářství bude jistě dlouho a šťastně plout.