Pětadvacetileté nitro kapely Sto zvířat je ve vrcholné formě

V pětadvaceti letech by měl být člověk plný sil, elánu a energie. A také chuti objevovat nové cestičky, i když jisté zkušenosti již nasbíral a také tuší, v čem je dobrý. Jasně, že každé srovnání kulhá, ale jak by tomu mělo být s pětadvacetiletou kapelou? Podívejme se na zoubky (a že jich je) skupině Sto zvířat, která sobě i fanouškům nadělila k 25. narozeninám nové studiové album s vtipným názvem Ministerstvo mýho nitra.

Elán a energie k závidění

O síle, elánu a energii se nemá smysl příliš rozepisovat, protože těch mají Zvířata na rozdávání a mnohé služebně mladší kapely by jim mohly závidět. Strhující, dechy pohánějící a dech beroucí energii, tah na bránu a temperament, tak typické pro koncerty, se podařilo přenést i na desku. Navíc jejich další porci dodává množství hostujících muzikantů, mezi nimiž kromě řady vokalistek vyniká tenorsaxofonistka Markéta Smejkalová a multiinstrumentalista Filip Nebřenský.

Sto zvířat určitě ví, v čem jsou dobří. Tedy svižné, roztančené, pozitivní skáčko s chytrými, sladkobolnými texty. V souvislosti s Ministerstvem jsou ale důležité ony nové cestičky, kterými se kapela nebojí vydat. Hlavně díky tomu její muzika nestagnuje. A na novince se v tomto ohledu vypravila dosud nejdál, kromě klasického ska, reggae a rocku zavítala do vod funky, jazzu či latiny. Proto je Ministerstvo mýho nitra dosud nejpestřejším, nejpropracovanějším a nejbarevnějším albem Zvířat.

Hity až na opakované poslechy

Na druhé straně zde chybí hity na první dobrou typu Nejkratší cesta, Škola, Novgorod nebo Skandál. Ale jen na první poslech, při opakovaných se začínají postupně vynořovat a usazovat v hlavách posluchačů. Jen nejsou tak přímočaré, průrazné, chytlavé, ale o to trvalejší hodnotu si uchovávají. Jako třeba Struny podzimu, Píseň proti plynatosti, Knajpa, Být sama nebo Smí Honza ven?



Ale vezměme to od začátku. Album odstartuje pohodové skáčko Struny podzimu, kde se hned objevuje pro Tomáše Belka typický hořkosladký text. „V létě mám pocit, že budu žít věčně/na podzim, že nejvejš do zejtra." V další pohodové skladbě Překrásná muž pokračují hrátky s češtinou, jen slovesa a jejich infinitivy nahradila podstatná jména a jejich rody. Přitom nejde o samoúčelnou slovní exhibici, text o obrácených rolích mužů a žen dává smysl a dokonce má i přesah.

Toilette love story je hudebně i textově nápaditým songem o lásce s prvky jazzu, pomalejší ska s vynikajícím zpěvem Jany Jelínkové představuje Dvakrát třikrát. V Průvodu Zvířata dokazují, že jim sluší i funky a moderní zvuk. Melodickou lahůdku se silnou atmosférou nabízí Průhledná kočka. Stejně výrazná atmosféra zdobí Pět ráno, jen snový rozměr je nahrazen temnějším, syrovějším. Co také čekat v pět ráno ve velkoměstě? A pod kotel přiloží i hostující Vincent Richards, prezentující jamajské reggae, výrazně se od toho českého lišící.

Krásně zabalený narozeninový dárek

Příjemná, skvěle šlapající Píseň proti plynatosti přechází v posmutnělou, k latině odkazující skladbu Jako tolikrát. „Ne jestli po smrti bude život/spíš jestli je život před smrtí." Následuje rytmicky i melodicky zajímavé Vězení s hodně chytlavým refrénem, což platí i pro lehkou, vzdušnou Knajpu s výraznými houslemi Vladimíra Pavlíčka. Píseň Být sama potěší všechny muže. Nejen textem, ale i šansonovitým zpěvem Jany Jelínkové (...kéž bychom se dočkali desky jejích šansonů... ale to už jsem někde psal). Lidi ve středním věku zase potěší svižný song Dvacet pět a celé album uzavírá pohodová taneční záležitost Smí Honza ven?

Hudba Zvířat šlape jako dobře namazaný stroj a ani žánrové úkroky jim nedělají absolutně žádné problémy. Občas si funkčně vypůjčí nějaký motiv z klasiky nebo popu, doplní nějaké ty zvuky a ruchy. Zpěv Honzy Kaliny se výborně doplňuje s Janiným, což ještě podtrhuje řada doprovodných vokálů. Hravé Belkovy texty nemají daleko k poezii, nejsou prvoplánové, vyžadují soustředěnější poslechy, ale trefně hlavně v pocitech zachycují vztahy, touhy, sny, obavy. Tenhle narozeninový, krásně zabalený dárek si muzikanti i fanoušci prostě zasloužili.