Sto zvířat si s chutí zahraje i v bordelu

Početná kapela Sto zvířat je považována za jedničku tuzemské ska scény, ale její záběr je mnohem pestřejší. A ještě se rozšiřuje, což dokazuje aktuální deska s roztomilým názvem Hraju na klavír v bordelu. Zvířata natočila svoji nejbarevnější desku, která však zároveň drží při sobě. Jak to ti chlapíci v čele s Janou Jelínkovou jen dělají?
Zdánlivě jednoduše. Umí napsat skočné, zpěvné, velice melodické a rytmicky příjemné songy, které opatří nápaditými a bohatými aranžemi. A pak je úplně jedno, zda je zabalí do ska, reggae, rockového, swingového, šansonového, jazzového či šantánového kabátku. Sluší jim všechny. A navíc mají ve svých řadách jednoho z našich nejlepších textařů.

Ska, reggae, tango, swing i rock

Desku otevírá klasické energické skáčko s výrazným refrénem a tahem na bránu Lustr. Klidnější tempo dominuje swingující skladbě G.O.P., po níž následuje první vrchol alba, lehká, vzdušná a propracovaná titulní píseň s výborně zakomponovaným klavírem a šantánovou náladou.
Temperament vrací do hry Kopretiny fantasticky odzpívané Janou Jelínkovou. Její hluboký hlas doplňuje další výrazná pěvecká osobnost, Radůza. Ta si s chutí střihne Tango za generála Terreda, jehož atmosféru utvářejí housle hostujícího Vojty Lavičky. Syrovější rock přináší hravá Na římse, dalším vrcholem je Noc s operní pěvkyní, silný, přitom vzdušný song, v němž se uplatní rap i šraml.
K dalším lahůdkám velice vyrovnané nahrávky patří jemná píseň Malinký lidi či Pizza, míchající hororovou atmosféru s roztančeným ska. Z Baťůžku, ironického výsměchu spotřebitelským soutěžím, jde (alespoň na mne) velký smutek, umocněný nejen textem, ale také zpěvem. Písně typu Hotel Bellevue označuje Ester Kočičková za nátlakové šansony a přesně takovým tato citlivá a melancholická balada je. Moc rád bych se dožil doby, kdy Jana Jelínková vydá CD šansonů. To bude síla. Jana zpívá expresivněji, showman Jan Kalina citlivěji, ale vzájemně k sobě pasují, proto většinu písní nazpívali společně.
Jedenáctičlenný band šlape bezchybně, aranže dechů jsou nápaditě propracované a výborně si rozumějí s kytarami, bubny a perkusemi. Kapela má tah a energii z pověstných koncertů se podařilo přenést i na desku.

Když se textař stává básníkem

Tomáš Belko, výhradní textař, už patří spíše do kategorie básníků. Dokáže napsat vtipný, ironický text stejně jako zpracovat závažnější témata. Dokonale vládne češtinou, sází jeden neotřelý obrat za druhým, zvládá pointy a nikdy mu nechybí nadhled a hravost. Zabývá se mezilidskými vztahy, občas dost bláznivými, vychází z pocitů, ale umí i ze života přesně odpozorované příběhy. „Bůh musí milovat nešťastný lidi, proto jich stvořil tolik."

Hraju na klavír v bordelu představuje po všech stránkách invenční desku. Hity na první dobrou zde střídají nenápadnější, ale o to rafinovanější písně, které se však při opakovaných posleších zadírají pod kůži. V bordelu jsem ještě nebyl, ale kdyby tam hrála Zvířata ...