Kapela Sto zvířat invenčně zachycuje různé podoby noci

Noc a život v ní jsou ústředními tématy nového alba kapely Sto zvířat s názvem Noční ptáci. Vztahují se k nim prakticky všechny písničky a noc zachycují z různých úhlů pohledu. Jako mladou, plnou příslibů a přeludů, ale také ve stavu, kdy už se z ní drolí lak. Vševědoucí, nebezpečnou, magickou, chladnou, melancholickou, vratkou. Atmosféra noci dojímá i baví, což se přesně odráží v jedenácti veselých i dojemných písničkách nové nahrávky. 

Noci pak textař Tomáš Belko velice poeticky, často však i s notnou dávkou ironie, zaplňuje bloudícími postavami, hledajícími bůhvíco, toulavými psy a lidmi, chodícími ve vratké rovnováze po provaze, slavnostními řečníky, bludičkami z barů, prodavači párků, hochštaplery, vyvolávači duchů, muži na kolenou a ženami bez pomoci, umývači oken stesku, herci nocí bez potlesku... Prostě nočními ptáky bez peří. Po textové stránce se bezesporu jedná o nejsilnější album Zvířat.

V hudební oblasti se kapela drží svého léty prověřeného a osvědčeného receptu. Temperamentní, roztančené skáčko střídá houpavé reggae a hrozící jednotvárnost narušují prvky rocku, jazzu či swingu. Autoři hudby Honza Kalina a Jakub Červinka přispěli výraznými melodiemi, údernými rytmy, lehce zapamatovatelnými refrény a silnou náladou jednotlivých skladeb, které devítka Zvířat plus řada hostů hraje s obrovským nasazením a energií. A nad tím vším se vznáší vokály, kdy si energický, naléhavý zpěv Kaliny skvěle rozumí se šansonovitým projevem Jany Jelínkové. 

Zvířata na nic nečekají a hned od prvních taktů úvodní písně Noc je ještě mladá do posluchačů perou temperamentní, veselé, pohodové, skvěle šlapající ska. Návod, jak si zachovat duševní zdraví, občas zvolní, ale tanečníkům vydechnout nedá. V podobném stylu se odvíjí ironická Co ti je?, textovým vyzněním variace na Müllerovu píseň Štěstí je krásná věc. Temněji, špinavěji působí uhánějící skladba Holka, drž se při zdi. 

Rozdvojením osobnosti se zabývá hravá, vzdušná písnička Bylo to jedovatý, pomalejší reggae, výrazná melodie, silná atmosféra, jemný humor a autentický vokál Jany Jelínkové zdobí Duchaře. Strhující, zběsilé, nezastavitelné tempo se vrací v temperamentních Nočních ptácích s vhodně zakomponovaným recitativem. „Noci jsou stejný a každá je jiná," je ústředním tématem klidnější, baladičtější reggae písničky Provazochodci týhle noci, jednoho z nejpestřejších songů celé nahrávky.

Houpavý rytmus ovládá lehkou, vzdušnou, melancholickou skladbu Na střeše, odsekávaná kytara a bicí určují Kámoše. Silný příběh s naléhavou atmosférou, jemnou melodií a takřka osudovým vyzněním ve všeobjímající tmě a mrazu. Skvěle vystavěná, gradující písnička. Ironie se vrací v melodické lahůdce Jsme jedné krve, písně dezolátů, flákačů, hochštaplerů, kteří „šeptají do tmy krutou zpověď, ve který lžou jen sami sobě". Stylový přemet pak přináší závěrečná Vánoční písnička. Swing se vším všudy, hudbou, náladou, ženskými sbory, Honzovým vokálem. Všichni zúčastnění si tuto ironickou skladbu náležitě užijí a posluchačům bude ještě dlouho znít v uších slova: „Samota není zlá, když na ni nejsi sám…" 

Noční ptáci představují možná (po textové stránce určitě) nejlepší album Sto zvířat, které pobaví i rozněžní. Neobsahuje sice takové hity na první dobrou jako Nejkratší cesta, Škola nebo Nikdy nic nebylo, ale mimořádně drží při sobě a je po všech stránkách (včetně bookletu) dotažené. O to smutnější jsou události po nahrání desky, které jsou všeobecně známé a o kterých se mi nechce psát. Bez Honzy Kaliny (a nově i Jakuba Červinky, který dostal laso z Mňágy), tedy bez tvůrců všech skladeb na novince, to budou mít Zvířata těžké. Moc držím palce.