„Podzim života je mnohem veselejší než jaro smrti,“ nepochybuje Honza Kalina.

Karel Souček, 28. 08. 2015

Kapela Sto zvířat je již za polovinou svého svátečního roku, během něhož slaví své pětadvacáté narozeniny. Oslavy však zdaleka nejsou u konce, Zvířata chystají na září a říjen dvě zásadní věci. Hned první zářijový den vychází nové studiové album Ministerstvo mýho nitra a 22. října se uskuteční velký narozeninový koncert a křest desky v pražské Lucerně. Obě události (ale nejen ony) byly ústředními tématy rozhovoru Hudební knihovny s frontmanem Sta zvířat Honzou Kalinou.

Hudební knihovna: V našem minulém rozhovoru jste říkal, že s nástupem jara odkládáte kulichy, šály, stud a skrupule. Jak to máte s nástupem podzimu?
Jan Kalina: „S nástupem podzimu trochu smutníme, že je za námi další letní festivalová sezóna, ale zároveň se převelice veselíme, protože nás čeká podzimní část turné k dožitým pětadvaceti letům kapely. A co se týče odkládání či naopak oblékání svršků a různých pocitů, na to není v této, pro nás tak slavnostní atmosféře, čas. Mimochodem všimli jste si, že podzim života je mnohem veselejší než jaro smrti?"

HK: Kolik písní teď na festivalech z novinky Ministerstvo mýho nitra hrajete a jak na ně fanoušci reagují?
JK: „Hrajeme rovnou dva nové songy a to Struny podzimu a Toilette love story, neb si rádi zkoušíme na publiku, co s ním nové písně dělají. A máme radost, že reakce jsou velmi, velmi vstřícné. Je to taková naše lety prověřená praxe, použít vždy festivalové publikum jako lakmusový papírek před vydáním nového alba."

HK: V jaké sestavě deska vznikala?
JK: „Sto zvířat nahrálo toto album v životní formě a v této velkokapacitní sestavě: Jana Jelínková - zpěv, Honza Kalina - zpěv, perkuse, Jan Beruška Šobr - kytara, Petr Hostinský - zpěv, klávesy, Jiří Hanzlík - barytonsaxofon, Martin Kachna Líska - trombon, Pablo Herzog - trubka, Willy Versteeg - baskytara a Miki Nop - bicí. Jako hosté se na albu objevují stálí spolupracovníci kapely jako tenorsaxofonistka Markéta Smejkalová, multiinstrumentalista Filip Nebřenský, vokalistky Alena Průchová a Kateřina Augustinová, ale i zcela nová jména jako Vladimír Pavlíček (Etc) - housle, Vincent Richards (ex Švihadlo) - toasting nebo Evžen Zdráhal - tuba či Zdeněk Kudrnka - akordeon."

Jak stárneme, obracíme se i do sebe

HK: Mohl byste poodhalit význam názvu Ministerstvo mýho nitra?
JK: „Je to sousloví z písně Dvakrát třikrát a nám se líbila jeho částečná srozumitelnost a zároveň i tajemnost. Ostatně vždy se snažíme, aby název alba byl nejednoznačný a ne úplně uchopitelný na první dobrou (viz Postelový scény nebo Rozptýlení pro pozůstalé). Navíc stárneme, a tak se obracíme a otáčíme nejen za sebe, nebo před sebe, ale i do sebe..."

HK: Když jsme u těch ministerstev, sledujete jako vystudovaný učitel aktivity ministerstva školství?
JK: „Pojďme si probůh v této pro nás slavnostní a šťastné době povídat o něčem veselejším - například morové rány ve středověku, moje obezita a tak podobně..."
HK: Tak už jen jedna otázka ke školství. Vídáte se ještě se svými bývalými kolegy či žáky?
JK: „S žáky občas, oni mne poznávají a zdraví, já je nikoliv. S kolegy se vídám minimálně, byl jsem přece jenom trochu z jiného světa než běžný gymnaziální kantor."

Na křest pozveme kapry jikrnáče

HK: Na křtu v Lucerně mají být mimořádně zajímaví hosté. Asi neprozradíte jejich jména, tak alespoň nějaké indicie.... JK: „Bude to pár chlápků, které jsme poznali během naší pětadvacetileté cesty malým rybníčkem českého šoubyznysečku a oni z něj vyčnívali jako kapr jikrnáč. Nápověda: zpěváci kapel Vypsaná fixa, Traband, Mňága a Žďorp a tak podobně."

HK: Připravujete k nové desce podzimní turné?
JK: „K albu chystáme turné až na rok 2016, letos bychom rádi doslavili to čtvrt století existence a myslíme si, že lidé se u vánočního stromku naše nové písně nadrtí na příští rok. Na podzim letošního roku jedem ještě druhou část turné "25!"."

HK: Je Ministerstvo vaším prvním albem, které vychází také na LP? A vy osobně máte gramofon a sbírku vinylů?
JK: „Ano, je naším prvním vinylem. Já mám doma spoustu těhle černých kotoučů, ale gramofon zatím nikoliv. Mám ovšem na jeden spadeno, shodou okolností stojí v obýváku mých rodičů, sakra práce, promiň mámo..."

GALERIE