Normandie: V rámci žánru jsme si jsme si konečně našli vlastní místo

Krátce po jejich koncertě na hlavním pódiu festivalu Rock for People jsem vyzpovídal švédskou partu Normandie. Zpěvák Philip Strand, kytarista Håkan Almbladh a bubeník Anton Franzon mi prozradili, jak si užívají festivalové období a jak jsou spokojeni s poslední deskou „Dopamine”. Popovídali jsme si o tvorbě jejich muziky, hudebních hostech, i jak vnímají propojenost muzikantů na metalové scéně. Na závěr jsme se pobavili o Ozzy Osbournovi a dalších legendách, a pánové mi nepřímo prozradili jejich aktuální plány na novou muziku.

Rozhovor nabízíme i v angličtině. 

Interview available also in English down below.

Philip Strand (zpěv): „Jo, myslím, že jsme tehdy hráli na hlavní stagi."

Håkan Almbladh (kytara): „Jo, na Tesco Stage."

Philip: „Na té, která se letos jmenuje Tesco Stage. Bylo tehdy opravdu strašné vedro. Nějakých čtyřicet stupňů nebo tak. Bylo to šílené, pódium bylo úplně rozpálené."

Håkan: „A přišlo i hodně lidí. Bylo to fakt super."

Philip: „A je strašně cool hrát na stejném pódiu jako legendy typu Avenged Sevenfold."

Håkan: „Navíc měli zvukovku hned před námi. To bylo docela super."

Philip: „Skvělý zážitek. Perfektní první koncert letního turné."

Philip: „Jo, možná. To bych se asi úplně zbláznil." (smích)

Anton Franzon (bicí): „To by bylo super."

Håkan: „Jo, myslím, že rozhodně. V tomto momentě, s naší čtvrtou deskou máme konečně pocit, že jsme si našli vlastní místo v rámci žánru a že děláme přesně to, co chceme. Navíc jsme si ji sami produkovali i smíchali, takže zní přesně tak, jak jsme chtěli. Myslím, že to bude ještě dlouho jedno z mých nejoblíbenějších alb. Víš co, je to jiné, než s prvním albem. Když vydáš první desku, časem z ní v mnoha směrech tak trochu vyrosteš. Ale teď jsme se dostali do bodu, kdy přesně víme, kam chceme směřovat, a snažíme se toho dosáhnout. Tu desku mám opravdu rád. A hlavně je super ji hrát naživo, zní úplně jinak než na Spotify."

Philip: „Řekl bych, že „Dark & Beautiful Secrets" bylo první album, se kterým jsme byli stoprocentně spokojení. Taky to pro nás byl hodně osobní produkt. Všechny texty byly o mně, mém dětství, traumatech spojených s církví, vyrůstáním v církvi a podobných věcech. Měl jsem pocit, že přesně takhle podle mě má vypadat dokonalé album Normandie. Takže jsme si říkali: ‚Co dál?’ Rozhodli jsme se tentokrát udělat úplně koncepční album. Hodně futuristickou desku o něčem, co se vůbec netýká nás samotných, ale budoucnosti společnosti a celé civilizace. Přesto pořád zníme jako Normandie, protože přesně tak chceme znít. Textově jsou to dvě úplně odlišná alba, ale hudebně se podle mě krásně doplňují a jsou srovnatelná. Takže jsem spokojený s oběma."

Philip: „Přesně tak."

Philip: „Spíš si na té desce víc hrajeme." (smích)

Philip: „Je to hodně přirozené. Nechci řvát jen proto, abych řval. Chci scream použít tehdy, když skladbu posune někam dál a dodá jí něco nového. Třeba máme obrovský refrén a říkáme si, že už ho větší neuděláme. Tak co kdybychom ho místo toho udělali tvrdší? Vždycky za tím musí být nějaký nápad, abychom se nestali kapelou, která jede jen scream, refrén, scream, další scream a sloka. Víš co, chceme, aby to mělo pokaždé svůj důvod. Takže když někde screamuju, je to vždycky dobře promyšlené."

Philip: „Někdy to tak být může. Jindy je to naopak moment překvapení. Překvapující element. Třeba přechod z úplně jemného zpěvu do opravdu tvrdé pasáže. Přesně jako ve skladbě „Hourglass", kupříkladu. Přijde to úplně zničehonic a právě proto je to tak zábavné. Je to krásná skladba, většinu času je klidná, temná a spíš utlumená. A pak najednou přijde screaming."

Philip: „Trochu jo. Byl na několika našich koncertech a párkrát jsme se potkali. Je fanoušek Normandie, což nás docela překvapilo. Na té metalcorové scéně je to legenda. A když jsme chtěli do té skladby opravdu výraznou screamovou část, říkali jsme si, že radši oslovíme někoho z té staré školy metalcoru než nějakého nového trendy zpěváka. Bylo skvělé ho tam mít."

Anton: „Má jeden z nejbrutálnějších screamů na celé scéně."

Philip: „A hlavně je úplně jedinečný."

Philip: „Přesně. A navíc je to strašně fajn člověk. Potkali jsme se na pár festivalech, chvíli jsme spolu poseděli a pokecali. Je to opravdu super chlap."

Philip: „Emily z Linkin Park."

Håkan: „Courtney ze Spiritbox."

Anton: „Hayley Williams z Paramore."

Håkan: „Conor Mason z Nothing But Thieves by byl taky skvělý."

Philip: „Matt Bellamy z Muse by taky byl hodně zvláštní. Ale v tom dobrém slova smyslu." (úsměv)

Håkan: „Sam Fender by byl taky kurevsky dobrá volba."

Philip: „Možná i nějaký rapper."

Anton: „Machine Gun Kelly." (smích)

Philip: „No... To si nejsem jistý." (smích)

Philip: „Ronnie Radke..." (smích)

Håkan: „Zpěvák z kapely Bob Vylan, nedávno jsme ho slyšeli naživo..." 

Philip: „Jo, ten by byl hodně cool." 

Philip: „Jo, to určitě."

Håkan: „Rozhodně. Je to trochu jako kolej na vysoké škole." (smích)

Philip: „Na festivalech jsme poznali strašně moc lidí..."

Håkan: „Pamatuju si třeba, když jsme loni hráli v Leedsu na našem posledním festivalu ve Velké Británii. V zákulisí byli Black Veil Brides a Jeremy (Ferguson, kytarista, pozn. red.) tam měl svého syna, kterého vozil kolem v malém autíčku. Bylo strašně hezké vidět ho s rodinou, s dítětem a manželkou. Prostě spolu cestují po světě. Festivaly mají krásnou atmosféru, všichni jsou dobře naladění. Když ale jedeš klasické klubové turné, je to jak jezdit do bunkrů, Zalezeš do backstage a sedíš tam někde ve tmě." (smích)

Philip: „Bez denního světla celé týdny." (smích)

Håkan: „Tady je to otevřenější. Je tu catering, potkáváš ostatní kapely a lidi."

Håkan: „Přesně tak. Když máme možnost, rádi se podíváme i na ostatní kapely."

Philip: „Jo, určitě. Přemýšlíme, jak to zase udělat jinak a jak si s tím užít stejnou zábavu jako u předchozích dvou desek, které byly každá úplně jiná. Nechceme se opakovat. Tak uvidíme. Každopádně tam bude víc screamingu."

Philip: „No, teď za sebou máme za sebou čtyři alba. Tentokrát chceme zkusit trochu jiný koncept. A nebude to trvat dlouho. Vůbec ne." (úsměv)

Philip: „To jo." (úsměv)

Philip: „To jsem vůbec nezaregistroval. Kde to bude?"

Philip: „Páni, o tom jsem vůbec nevěděl."

Håkan: „Je rozhodně lepší udělat takovou akci, když je ještě naživu." (smích)

Anton: „Vždyť je to největší legenda rock'n'rollu."

Philip: „Princ temnot."

Håkan: „Black Sabbath a speciálně Ozzy pochází z doby, kdy existovalo jen pár opravdu obrovských metalových kapel a všechny ostatní skoro nikdo neznal. Dneska může kapela vyprodat místo s deseti tisíci lidmi, a já jsem o ní nikdy neslyšel. Víš, jak to myslím? Scéna je dnes mnohem víc přesycená. Existuje spousta velkých kapel, které ale nejsou celosvětově slavné. Právě proto bychom si měli těch starých metalových legend opravdu vážit a oslavovat je za všechno, co dokázaly. Vždyť spousta dnešních kapel existuje právě díky nim."

Håkan: „Přesně. Až nám bude šedesát, koho budeme oslavovat? Možná Bring Me The Horizon nebo Parkway Drive. Některé kapely vyčnívají, ale těch skvělých kapel je dnes tolik, že to bude strašně těžké."

Philip: „Je to super. Je to podobné jako Polar Music Prize, která se ve Švédsku před pár týdny předávala, což je něco jako místní Grammy. Spousta známých zpěváků tam zpívala skladby Queen přímo před členy kapely. Tobias Forge z Ghost tam mimo jiné zazpíval „Bohemian Rhapsody". Queen tam obdrželi cenu za své celoživotní úspěchy. Celý večer byl vlastně poctou jejich tvorbě a švédský král seděl vedle Briana Maye. (úsměv) Byla to obrovská událost a strašně se mi líbilo sledovat dnešní rockové a metalové hvězdy, jak vzdávají hold těm předchozím generacím. Nejen metalovým, ale celkově rockovým legendám."

Anton: „Takové lidi bychom měli oslavovat."

Philip: „Budeme hlavně psát spoustu nové hudby. Několik skladeb už máme hotových a natočené jsou i videoklipy. Můžete se těšit na hodně nové muziky. Teď se na to chceme nějakou dobu soustředit."

Håkan: „Víc z toho ale zatím prozradit nemůžeme."

Philip: „Mám pocit, že jsme si za poslední dobu vytvořili mnohem silnější vztah s fanoušky. A chceme ho ještě víc prohloubit."

Håkan: „Bude zajímavé sledovat, kam nás to zavede."

Philip: „To určitě. Děkujeme."

Håkan: „Moc díky."

Anton: „Děkujeme, měj se."

Od pořízení tohoto rozhovoru kapela Normandie vydala 17. dubna 2026 nové EP „Side Effects Pt 1”. Po letním turné, v rámci kterého zahráli i na Rock for People, v roce 2025 už nekoncertovali. V červnu 2026 oznámili, že letos nebudou koncertovat vůbec a soustředí se na nahrávání nové muziky.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Normandie.

Shortly after their concert on the main stage of the Rock for People festival, I interviewed the Swedish band Normandie. Singer Philip Strand, guitarist Håkan Almbladh and drummer Anton Franzon told me how they are enjoying the festival season and how satisfied they are with their latest album "Dopamine”. We talked about the creation of their music, musical guests and how they perceive the connection of musicians in the metal scene. Finally, we talked about Ozzy Osbourne and other legends, and the gentlemen indirectly told me about their current plans for new music.

Thank you very much for taking the time to talk to me after the show. Welcome to the Czech Republic, welcome back to Rock for People. You played here before in 2019. Do you remember anything from that show? 

Philip Strand (vocals): "Yeah, it was the main stage at that point, I think." 

Håkan Almbladh (guitar): "Yeah, the Tesco stage."

Philip: "Yeah, currently the Tesco stage. It was really, really warm. It was like 40-something degrees. It was insane, the stage was very hot."

Håkan: "There were a lot of people, too. It was super nice."

Philip: "And it's so cool to play on the same stage as bands like the legends Avenged Sevenfold." 

Håkan: "They had a soundcheck right before us, so that was fun."

Philip: "Cool experience, super good first show of the summer tour."

Philip: "Yeah, maybe. I'd lose my shit." (laughter)

Anton Franzon (drums): "That would be cool."

Håkan: "Yeah, I think it's great. At this point, with the fourth album, we finally feel like we have our own pockets in the genre and that we're doing exactly what we want to do. We're also producing and mixing it ourselves. It sounds exactly what we want it to be. It's gonna be one of my favourite albums for a long time. You know, it's a different thing when it's your first album, and you grow out of it in different ways, but we've come to a place now where we know where we want to be and we're trying our best to do it. So, I really like it, and especially playing it live is also different from Spotify."

Philip: "So, I would say, the "Dark & Beautiful Secrets" album was the first album where we were really, really happy with the entire product. It was really, really a personal product as well. All the lyrics were about me and my childhood. The trauma stuff that I've been through with the church and living in a church and all that kind of stuff. So, I felt like this is my idea of a perfect Normandie album. So, where do we go from there? The thing for us was to do a fully conceptual album. A really futuristic album about something that's not in any way about us, and it's about the future of society and civilization, basically. But we are still sounding kind of the same because this is what we want to sound like. There are two very different albums lyrically, but musically, they are kind of holding up against each other in a really good way. So I'm happy with both."

Philip: "Exactly, yes."

Philip: "We're having more fun with the album now, yes." (laughter)

Philip: "It's very natural. I don't want to scream just to scream. I want to scream to amplify the song and take it to a place that feels new. Let's say we have a really big chorus, and I feel like we cannot make it any bigger, so let's try to make it heavier. There needs to be some kind of idea behind it, so we don't just become a band that is doing the scream and then the chorus and then the scream and another scream and then the verse... You know, we want to have a reason for it every single time. So, every time I'm screaming, it's basically very thought through that I'm gonna do that."

Philip: "It could be that, or it could be a surprise. It could be a surprise element, like from very small vocals to a very heavy song. The song "Hourglass", for example. It comes out of nowhere, and it's really, really fun, because it's a beautiful song. The rest of the song is pretty low in energy and dark, and then comes the screaming."

Philip: "A little bit, yeah. He came to a couple of Normandie shows. We met him a few times, and he is a Normandie fan, which we are surprised by. He is a legend in the game and one of those things when we want to go to a very screaming part, we'd rather have somebody who's like the old school metalcore guy rather than pick a new trendy cool upcoming screamer. So, it was really cool to have him there." 

Anton: "He has one of the most brutal screams on the scene."

Philip: "It's very unique, though."

Philip: "Yeah, it does. And he's such a nice guy as well. We had some good hangouts at festivals and stuff like that. He's a super cool dude."

Philip: "Yeah, Emily from Linkin Park."

Håkan: "Courtney from Spiritbox."

Anton: "Hayley Williams from Paramore."

Håkan: "Conor from Nothing But Thieves would be awesome." 

Philip: "Matt Bellamy from Muse would also be so weird, in a cool way." (smile)

Håkan: "Sam Fender would be cool as fuck, as well." 

Philip: "Somebody who raps, maybe." 

Anton: "Machine Gun Kelly." (laughter)

Philip: "Eh, I don't know about that one." (laughter) 

Philip: "Ronnie Radke..." (laughter)

Håkan: "The singer from Bob Vylan we heard the other day..." 

Philip: "Oh yeah, he could be really cool." 

Philip: "Yeah, it can."

Håkan: "Yeah, for sure. It's like a student corridor." (laughter)

Philip: "We've met so many people at the festivals..."

Håkan: "I remember when we played in Leeds, the last UK festival last year. There were Black Veil Brides backstage, and Jeremy (N.B.: Ferguson, guitarist) had his son with him, and he was sitting in a little car, and he was dragging him around. That was really, really fun. To see him with his kid and his wife. They were just touring everywhere together. It's a beautiful thing, festivals are really happy and have a nice vibe. When you are playing the venues, and you tour, then it's more like bunker vibes. Get into your backstage, and you sit there in the dark." (laughter)

Philip:  "No daylight for weeks." (laughter)

Håkan:  "This is more open, there is catering, and you meet all the people." 

Håkan:  "Yeah, when we can, to see more bands, definitely. "

Philip:  "Oh yeah. We're thinking about how to do it differently and fun again, like with the previous two albums being so different from each other. We don't want to do the same thing again. So, we'll see. There's going to be a lot more screams, though."

Philip: "We've done four albums now. We're gonna try a little bit of a different concept, and it's not gonna be too long from now. At all." (smile)

Philip: "Oh, yeah" (smile) 

Philip: "I haven't seen this. Where is this?"

Philip: "Oh wow, I didn't know this."

Håkan: "It's a lot better to do it when he's alive..." (laughter)

Anton: "I mean, he's the goat of rock'n'roll."

Philip: "The prince of darkness."

Håkan: "I mean, he comes from the day when Black Sabbath and Ozzy Osbourne, especially, where there were a few huge metal bands, and then the rest you didn't really know about. Now, a band can sell out 10 thousand tickets, and I have never heard of them. You know what I mean? It's a lot more saturated right now. There are a lot more bands that are big but not famous worldwide. I think you should really, really take the old school metal legends and celebrate them for what they've done because there are so many bands now just because of them."

Håkan: "Yeah. I mean, when we are 60, who are we going to celebrate? Maybe bands like Bring Me The Horizon or Parkway Drive. Some bands stick out, but there are a lot of really good bands. It's gonna be really hard."

Philip: "It's cool. Similar to the Polar prize. It was in Sweden a few weeks ago. A lot of big singers, like Tobias Forge from Ghost, performed "Bohemian Rhapsody" with Queen sitting in the audience. It was so good. Queen got the Polar prize, which is almost like a Grammy in Sweden. There was an honor tribute show, and the Swedish king was sitting next to Brian May. (smile). It's a big thing, and it was such a cool concept to see these modern metal gods singing their songs. Not just metal but rock and roll gods."

Anton: "We need to celebrate people like that."

Philip: "We're gonna write a lot of music. We have some songs done already, and music videos recorded. You can count on a lot of music. We will focus on that for a while."

Håkan: "We have to keep most of that secret."

Philip: "I think our connection with the fans became a lot stronger. So I think we will try to connect with them even more." 

Håkan: "It's gonna be interesting to see what we do."

Philip: "You will, thank you."

Håkan: "Thanks a lot."

Anton: "Thank you, take care."

Since this interview was recorded, Normandie released a new EP, "Side Effects Pt 1," on April 17, 2026. After a summer tour that included a performance at Rock for People, they did not perform again in 2025. In june 2026, it was announced that there will be no tour this year. The band will focus on recording new music.

The title photo comes from the official Facebook profile of the band Normandie.