Fall Out Boy ve svém podmořském světě servírovali nostalgii i mnoho nového

Pouhý měsíc po velkolepém návratu pop punkových legend Blink-182 zavítala do Česka další žánrová veličina, emem líznutí Fall Out Boy. Ač je to k neuvěření, během své více než dvacetileté kariéry a tourování po celé planetě se u nás slavná skupina poprvé objevila teprve loni, a to v rámci festivalu Rock for People. Na to, jak jsme na ně čekali, se tehdy pánové ale nijak zvlášť nevytáhli, fanoušky moc nenadchli, a tak bylo i jejich první pražské vystoupení obestřeno obavami a pochybnostmi. Žádný průšvih se ale nakonec nekonal.

Fanoušky tlačící se na ploše sportovní haly Fortuna nejdříve přivítal americký rapper Nothing, Nowhere. U nás oblíbený zpěvák kombinuje ve své hudbě rap, rock, emo i hardcore a zpočátku se zdálo, že na ty, kteří sem přišli kvůli Fall Out Boy, je až příliš tvrdý. Prvních pár jeho songů doprovázelo trochu rozpačité ticho, jak se ale rozjížděl, fanoušci, kteří sem přišli kvůli němu, začínali divočet taky. Brzy se chytli i úplní nováčci, a když došlo na cover One Step Closer od legendárních Linkin Park, celá hala už zpívala a skákala s ním. Nothing, nowhere před publikem ani jednou nezaváhal, byť je u nás zvyklý na akce mnohem menšího formátu. Bylo ale vidět, že velké podium je mu trochu cizí, neboť měl ve zvyku držet se hodně v jeho středu a na okraje zavítal jen minimálně. Fanoušci po stranách pódia si během jeho setu asi hodně vykroutili krky. Vystoupení rapperovi trochu kazil přebasovaný zvuk, který v prvních řadách rozvibroval ušní bubínky asi tolik, jakoby místo nástrojů někdo zapojil k reprákům obří sbíječku.

Očekávaným jménem středečního lineupu pak byli američtí pop rockeři Pvris, v čele s frontwoman Lynn Gunn. Kapela se z publika dočkala silné podpory i zpěvu, což asi také vedlo zpěvačku k ujištění fanoušků, že Praha je jedno z jejich nejoblíbenějších koncertních míst. Jejich setlist obsahoval jak pop a elektroniku, tak i tvrdší kousky z počátků tvorby kapely. Hned z prvního alba White Noise zazněly kousky Fire, My House a Mirrors, jinak se Pvris soustředili na novou tvorbu. Velkého zastoupení se dočkala letošní deska Evergreen, z níž kapela zahrála víc než polovinu, koncert doplnila o singly Dead Weight, Hallucinations a hitovku Monster, která halu náležitě strhla.

Následně si konečně odbyli svou pražskou premiéru i headlineři, kvůli kterým se vlastně celá akce konala. Fall Out Boy, podobně jako jejich slavnější emo popoví bratři My Chemical Romance, si na stage zavěsili obrovskou rudou divadelní oponu, která se rozhrnula, a čtveřice zpoza ní netradičně vyjela na posuvné plošině a okamžitě se opřela do kytar. Zvuk se po předskokanech trochu umoudřil, a tak jsme si mohli plně vychutnat celých šestadvacet písní, které kapela zahrnula do svého setlistu. Ten samotný se kapele hodně povedl a obsahoval vyvážený mix nostalgie nultých let, arénovek minulé dekády i novinek z čerstvé desky So Much (for) Stardust. Na minulé popové a nijak valně přijaté album Mania z roku 2018 kapela diskrétně zapomněla.

Velkému ohlasu a zpěvu se těšily singly z prvních tří alb Take This to Your Grave, From Under the Cork Tree a Infinity on High, zejména hity Grand Theft Autumn/Where Is Your Boy, A Little Less Sixteen Candles, a Little More "Touch Me", Dance Dance, Sugar We’re Going Down, This Ain’t a Scene, It’s an Arms Race a Thnks fr th Mmrs, které zahrály na struny temných srdíček odvěkých i nových fanoušků. Úspěch ale sklidily samozřejmě i chytlavé masovky z deset a osm let starých desek Save Rock and Roll a American Beauty/American Psycho. Songy The Phoenix, My Songs Know What You Did in the Dark (Light Em Up) a Centuries mají arénový potenciál, který se teprve naživo mohl krásně rozvinout. Ošizena nebyla samozřejmě ani letošní novinka, z níž zaznělo pět kousků včetně singlů Hold Me Like a Grudge a Love From the Other Side, který celou show otevíral. Setlist kluci opepřili coverem na Don’t Stop Believing od Journey, který spolu s částí I’m Like a Lawyer With the Way I’m Always Trying to Get You Off (Me & You) doprovodil frontman Patrick Stump na piano, částečným coverem na Crazy Train od Ozzy Osbournea a jeden song nechali vybrat Magickou kouli – tak se na setlistu octl G.I.N.A.S.F.S..

Ke koncertu takového jména, jako jsou Fall Out Boy, samozřejmě patří i velkolepá show a na pódiové prezentaci kapela opravdu nešetřila. Kromě klasických obrazovek, které mimo občasných animací vysílaly záběry kapely i fanoušků, zdobilo stage obří kyvadlo s obrazovkou, obvykle vysílající různě zpracované verze kapelního loga, dále odbíjející hodiny a rozpohybovaný mořský svět s hvězdicemi a ponorkou. Ten během večera vystřídala obří psí hlava, která pomáhala Patrickovi "zpívat", ta posléze byla nahrazena oživlým stromem. Nechyběly křižující se šlehající ohně, dělobuchy, ohňostroje, suchý led, stroj na bubliny, basa sršící oheň přímo z náruče basáka Peta Wentze a na závěr koncertu i konfety a létající stuhy.

Show to byla, jak se sluší a patří. Škoda jen, že pánové nebyli sdílnější. Patrick jako obvykle působil velmi skromně a příliš toho nenamluvil, úlohy hlasu kapely se většinou chopil Pete. I tak šlo ale jen o krátké a tiché proslovy, kterým nebylo moc rozumět, protože Pete má ve zvyku držet přes mikrofon ruku. Z kapely se ale fanouškům věnoval nejvíc, dokonce si v průběhu koncertu odskočil zahrát na malé podium uprostřed davu, a jakožto emo ikona předchozích dekád a lamač srdcí si mezi fanoušky udržuje velkou oblibu. No a když trochu zachrčí do mikrofonu, to už šílí celá Fortuna.

Je ale pravda, že na větší komunikaci s fanoušky kapela moc času ani neměla. I tak se se začátkem až před desátou hodinou a úctyhodně dlouhým setlistem akce pořádně protáhla a končilo se až o půl dvanácté. Kdo ale zůstal až do konce, neprohloupil. Na koncert budou s láskou vzpomínat mnozí z návštěvníků a kapela se rozhodně nemusí za svůj výkon stydět – přestože má dávno reputaci na to, aby měla celý koncert na háku, pánové se neflákali a fanouškům s plnou parádou naservírovali vše, pro co si přišli – jejich oblíbence, skvělou hudbu, zábavnou podívanou, vzpomínky i příslib mnoha nového a lásku, kterou k hudbě tahle kapela cítí.