East End Babylon není úplný Babylon, Cockney Rejects ještě žijí

Jak může taky dopadnout tvorba skupiny, která na počátku své 33leté kariéry hrála řízný oipunk, přes jeho změkčenou verzi se dostala až k hardrocku a poté k metalu, aby se nakonec vrátila k jakési glam variantě punku? Odpověď dává devátá řadovka londýnské pouliční legendy Cockney Rejects pojmenovaná pompézně East End Babylon.

Nové desky takových dinosaurů většinou nenabízejí nic převratného, nic, co jejich tvůrce proslavilo zamlada. Jsou spíše připomínkou přežití, úsměvným šklebem věrným fanouškům a častokrát především důkazem jejich nekončící radosti z tvorby a lásky k hudbě.

Přesně takové je album East End Babylon, v mnoha ohledech vlastně docela obyčejná a zbytečná deska. Cockney Rejects si ji však nadělili u příležitosti natočení stejnojmenné dokumentární auto retrospektivy. Režisér Richard England v ní na poli 100 minut přibližuje vznik a vývoj kapely z londýnské dělnické čtvrti East End na pozadí dobových událostí a vývoje scény. A kromě členů kapely si tu zahráli třeba i Tim Armstrong a Lars Frederiksen z Rancid.

Cockney Rejects na pokraji uměleckých ambicí

Cédéčko není pravým soundtrackem, ale řada skladeb či útržků z nich byla ve filmu použita. K jeho vrcholům patří I Love Being Me se skvělým, jednoduchým refrénem, Scars to Prove It se zbytečným zklidněním uprostřed a především Silvertown začínající brutální basou a jemnou španělkou. Pro všechny tři písně jsou typické hymnické sbory v refrénech, které dokážou i řadu dalších skladeb udělat docela poslouchatelnou navzdory spíše hardrockovému zvuku, unylým slokám a hlavně roztahané stopáži.

Zcela mimo všechny škatulky tvorby partičky kolem bratrské dvojice Mick a Jeff Geggusové je titulní (a povedená) East End Babylon. Během šesti minut servíruje několik změn tempa a řadu melodických motivů, čímž občas může připomenout třeba Jesus of Suburbia od Green Day.

Když Grasses ´N Snides nejsou Flares ´N Slippers

Zbytek alba neurazí, ať už se jedná o pomalý, silný otvírák Your Country Needs You, debutový singl Flares ´N Slippers nepříliš dovedně parafrázující rokec Grasses ´N Snides, na ďábelský tradicionál odkazující The Devil Went Down to Essex či závěrečný kus In Control Forever trochu připomínající Teenage od UK Subs.

Celkově nelze East End Babylon hodnotit vyloženě negativně, i když do dávných klenotů skupiny má hodně daleko. Kdyby však kapela dokázala snížit průměrnou stopáž ke třem minutám (a přidat k aktuálním deseti kouskům ještě dva, tři další), byla by výsledná známka o hodně vyšší. Schopnost stvořit chytlavou melodii totiž tihle chuligáni dosud neztratili a navíc by písně získaly na tolik potřebné údernosti.