Bullet For My Valentine a Jinjer jako studení čumáci. Čtvrteční trojboj vyhráli Atreyu

Tři velká jména metalové scény, tři světové země a tři velice rozdílná pojetí metalcorové muziky. I tak by se dal popsat čtvrteční koncert metalové bandy Bullet For My Valentine a jejich lákavých hostů Jinjer a Atreyu. Trojice kapel, které si už všechny vydobily větší či menší místo na výsluní, si to rozdala ve čtvrtek večer v pražském Foru Karlín. Bullet For My Valentine si tak navíc po čtyřech letech zopakovali své poslední pražské vystoupení na tomtéž místě.

Přestože na lineupu stáli jako poslední, američtí veteráni Atreyu svojí show překonali i headlinery. Stejně jako Bullet For My Valentine, i oni letos oslaví 25. narozeniny, jejich výkon ale působil svěže, čerstvě a energicky. A také velice přátelsky. Frontman Brandon Saller živě navazoval kontakt s publikem a zapojoval fanoušky do dění. Hned zpočátku setu se prošel fotopitem a zpíval tak fanouškům na dosah, přiměl je rozjet první circle pity a při chytlavých melodiích strhl všechny ke zpěvu. Ani ostatní členové kapely se nedali zahanbit. Basák Marc "Porter" McKnight a kytarista Dan Jacobs spolu s Brandonem bavili všechny svými tanečky, Marc čile hypoval dav a energický Dan lahodil oku svým dokonalým zeleným čírem a kytarou se sushi potiskem, zatímco bubeník Kyle Rosa frajersky vyhazoval paličky vysoko do vzduchu. Celá hala se pak div nezbořila, když kapela spustila techno-metalcorovou vypalovačku Battle Drums. Po celou dobu kapela nešetřila trsátky.

Nakonec Atreyu všechny rozesmáli, když Brandon začal diváky dirigovat v a capella coveru I Wanna Dance With Somebody (Who Loves Me) a kapela se k němu zcela vážně přidala. Stačili zahrát intro, než se Brandon přiznal, že si z fanoušků vystřelili a Whitney Houston se hrát nebude. Slíbil ji ale na budoucí show.

Není divu, že když Brandon ohlásil blížící se konec jejich koncertu, ozvalo se sborové zklamané zahučení. Set kapely nebyl nijak krátký oproti běžným hracím časům předkapel, ale díky skvělému provedení utekl neuvěřitelně rychle a působil naprosto nedostatečně. Po tom, co Atreyu naživo předvedli, se nikomu nechtělo pouštět je ze stage po osmi sonzích.

Jejich preciznost na podiu Jinjer v publiku vynesla nové příznivce z řad těch kapelou dosud nepolíbených, početnou fanbase českých fanoušků, zvyklých na bombastické koncerty kapely, spíše zklamala. Hudebně se navíc mezi mnohem měkčí Bullet For My Valentine a Atreyu moc nehodila a reakce publika byla tak trochu rozpačitá. Zaujmout dav se Jinjer příliš nepodařilo.

Koncert headlinerů Bullet For My Valentine následoval předchozí Jinjer téměř ve všech směrech. Snaha komunikovat uvázla ze strany kapely na bodu mrazu a práce s publikem tudíž moc nefungovala, nepočítáme-li sborový zpěv, k němuž se frontmanu Matthewovi Tuckovi podařilo přimět dav při akustickém intru k nejslavnější Tears Don’t Fall.

Přestože metalcorová veličina je teprve na začátku svého evropského turné a měla by tudíž být plná energie a chuti hrát, působili Bullet For My Valentine naopak trochu ospale a bez nálady. To se odrazilo i na fanoušcích, kterých už tak nebylo ve Foru Karlín mnoho (koncert nebyl vyprodán ani zdaleka a balkony i část haly zely prázdnotou) – i když se vytvořilo pár unavených circle pitů a sem tam se objevil i nějaký ten crowdsurfer, minimálně v předních řadách se mohlo pařit mnohem víc.

Na Bullet For My Valentine asi už také dolehlo zdražování a energetická krize – oproti okázalé stagei s obří konstrukcí a množstvím různě tvarovaných reflektorů se spokojili jen s několika skromnými světly. Zmizely i gigantické závěsy s logy kapely a okamžik překvapení, kdy kapelu odhalí až pád opony. Možná že kluci usoudili, že už jsou dost známí na to, aby ještě potřebovali na pozadí stage nějaké jméno?

Z kapely šel (snad až na kytaristu Michaela Pageta) zkrátka dojem, že si sem přišla jen odehrát povinnou hodinku a půl a fanoušci tiše stáli a sledovali, jak čtveřice na podiu odvádí svou práci. Koncert tak měl pachuť rutiny, i když samozřejmě poctivě provedené. Pánům se nedá upřít, že jsou už ostřílenými veterány a hrát rozhodně umí.

Nejvíc na letošní pražské zastávce Bullet For My Valentine (kromě množství trsátek) potěšil určitě setlist. Otvírák v podobě nejnovějších Knives možná nebyl tou nejšťastnější volbou, jinak se ale kapele podařilo vecpat do setlistu docela úctyhodných 10 oldies but goldies skladeb. Kromě zmiňované slavné emo klasiky Tears Don’t Fall a tradičních Waking the Demon, Your Betrayal, Scream Aim Fire, The Last Fight, 4 Words (to Choke Upon) a hymny You Want A Battle? (Here’s a War) tak nově zazněly i songy Suffocating Under Words of Sorrow (What Can I Do) a All These Things I Hate (Revolve Around Me) z prvního alba The Poison a Hearts Bursts Into Fire z alba následujícího, která vyhrála fanouškovské hlasování vyhlášené kapelou na internetu. Na propagaci nejnovějšího self-titled alba už mnoho času nezbylo, zastoupeno ale bylo v hracím čase také, třeba písněmi Shatter nebo Death by a Thousand Cuts.