Jinjer ukázali, že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo

Je pro mě velmi potěšující, že přátelství mezi tuzemskými kapelami funguje na několika úrovních prakticky od doby, kdy se na hudební scéně pohybuji. Takové přátelství se projevuje různými způsoby, nejen na klubové scéně, ale v určitých formách i mezi mainstreamově populárními skupinami. Přináší nejrůznější featuringy v písních nebo rovnou kompletní split alba, kmotrování při křestech, společná turné a podobně. Nejčastěji taková přátelství vznikají mezi žánrově podobnými partami, což často vede k povedeným večírkům, jako byl i již devátý ročník akce Night of Wolves. Obecně můžu říct, že v Brně takových žánrově vyhraněných večírků spřátelených kapel probíhá nebo probíhalo mnoho a vždy se jednalo o nezapomenutelné momenty jak pro kapely, tak pro fanoušky. Night of Wolves pořádá brněnská kapela Corposant v klubu Melodka, což je pro ně i dle jejich slov už taková domovina. Přizvala si kamarády z Ostravy, kapely Endless a The Truth Is Out There a myslím, že pro všechny byla čest dělat garde ukrajinské progresivní death metalové mašině Jinjer. Už necelou hodinu po otevření klubu bylo narváno a vše nasvědčovalo tomu, že i tento večírek bude patřit mezi ty povedené.

Kapela Endless udělala fanouškům radost už na začátku loňského roku, kdy se oklepala z několikaleté nečinnosti a hned stihli několik zajímavých koncertů. Patrně i díky nim se hned na začátek večera sešlo poměrně dost lidí, v Brně totiž Endless dlouho chyběli. Za více než dvacet let na scéně toho pánové zvládli opravdu hodně, ale v rámci tohoto článku bude dostačující konstatování, že progresivní metalová čtveřice předvedla profesionální výkon bez křečí a roli první rozehřívací kapely měli, především díky skvělé desce If the Universe Is the Answer, patřičně ulehčenou.

Vzápětí se na pódiu objevila pořadatelská skupina Corposant. Byly doby, kdy jsem je viděl několikrát za sezónu, ale z nějakého důvodu mi poměrně dlouho unikali. Při přípravě pro mě bylo velkým překvapením, že za dobu, co jsem kapelu neviděl naživo, se rozrostli o jednoho zpěváka. Později vyšlo najevo, že s druhým zpěvákem Pavlem Svačinou (ex-Shadow Arease jedná teprve o čtvrtý koncert, tudíž je to patrně ještě poměrně aktuální změna. Myslím, že původní zpěvák Jakub Adámek dokázal v minulosti odzpívat koncerty Corposant více než bravurně a tak příliš nerozumím tomuto rozšíření, nicméně kapela pro to má jistě své důvody. Pavel Svačina je rozhodně velmi kvalitním zpěvákem a disponuje trošku jinou barvou a stylem hlasu, takže se s Jakubem skvěle doplňovali. Loňská deska Consequences je opět plná propracovaných matematických riffů a je více než solidním nástupcem alba My Hard Reborn z roku 2011, kterou já osobně považuji za jeden z nejlepších tuzemských počinů vůbec. I přes zmíněné změny byl koncert Corposant živelný, zábavný a skvěle odvedený, přesně tak jak si je pamatuji. Nechyběl ani Jakubův oblíbený stage diving a tak jsem mohl odejít z koncertu s vědomím, že je vše v naprostém pořádku.

Kapela, na kterou jsem se kromě hlavní hvězdy velmi těšil byla The Truth Is Out There. Tuto partu jsem si oblíbil na první poslech a drží mě to stále. Avšak to, co předvedli na Melodce mě posadilo na zadek. Podobně jako tuzemské miláčky jsem TTIOT delší dobu neviděl, ale novou desku Lighthouses jsem sjížděl poctivě. Tady k žádné změně sestavy nedošlo a stejně jako naplněný sál jsem čekal, co kluci předvedou. Těšil jsem se na staré písně, ale více jsem byl zvědavý právě na interpretaci nové desky. Ještě před tím, než se budu věnovat dění na pódiu bych se u ní rád pozastavil. Když TTIOT vtrhli na scénu s prvním EP (Tuším rok 2011), drtivé většině jejich tvorba připomínala jistou britskou kapelu (nebudu jmenovat) a nálepka byla na světě. I když to možná zprvu bylo příjemné srovnání, jsem si téměř jistý, že slýchávat toto označení stále dokola se časem stalo otravné. Album Lighthouses dle mého názoru všechno mění. Když pominu vynikající zvuk (který hraje velkou roli), samotná tvorba se výrazně posunula kupředu. Podobnost se zmiňovanou kapelou už není tak prvoplánová, i když je stále patrná. Ostatně, jak by nebyla. Stále jsem nenarazil na jinou tuzemskou kapelu, která by na takové úrovni kombinovala hardcore a elektroniku. Pokud taková existuje, rád budu vyveden z omylu. Jsem velmi rád, že kluci novým písním vtiskli svou tvář a dle mého názoru se posunuli trošku ku tradičnějším podobám metalu (kluci snad prominou). Album zní neuvěřitelně světově, Hanzi za mikrofonem exceluje a písně jsou velmi chytlavé a zábavné. Ale zpět na pódium Melodky, toto není recenze, že ano. To, co jsem výše uvedl k albu můžu směle uvést i k výkonu na pódiu. Vynikající projev, taktéž skvělý zvuk a skvělý výkon muzikantů. Koncert profesionálně odehraný bez zbytečných průpovídek. Kluci za sebe nechali mluvit svou muziku a především desku Lighthouses, která je neskutečně propracovaná. Atmosféra u „What Have We Done", „Dying Light", „Lizard Skin" nebo závěrečné roztančené „A Man Of His Word" se snad ani nedá popsat. Už se moc těším na naše další setkání, pevně věřím, že se potkáme brzy.

Zahraniční host Jinjer měl po této show laťku skutečně vysoko. I přesto na ni dokázali dosáhnout, byť zpěvačka Tatiana Shmailyuk měří odhadem asi metr padesát. Fakt, že zdání klame nám předvedla ve velkém stylu hned od prvních tónů, i když někteří (včetně mě) možná chvíli překousávali zklamání, že Tatiana shodila své dlouhé dredy, které známe z klipů. Je neuvěřitelné, co ze sebe takový človíček dokáže vyloudit za zvuky. Jinjer nedávno přešli pod záštitu gigantí společnosti Napalm Records, s níž vydali své aktuální album Cloud Factory. Prozatím velmi vřele přijatá deska pro kapelu znamenala úspěšná turné po Evropě, při kterém se zastavili i na tuzemském Fajtfestu. Tam zahrají i v letošním roce a návštěvníci Night of Wolves nyní už ví, jak to drobounká ukrajinka umí na pódiu rozjet. Pecky „Sit Stay Roll Over", „Words of Wisdom" nebo „Scissors" tam také určitě zazní. Pod podiem se okamžitě začal tvořit pořádný kotel, který se ostatně objevoval po celý večer a závěr akce byl velice energický a nadupaný. Tatiana se ukázala jako velmi zdatná frontmanka, jelikož nepotřebovala ani moc plýtvat slovy a přesto kotel předl jako kotě. O Jinjer jsem před tímto koncertem slyšel jen velmi krátce, ale jsem si jistý, že je čeká zářná budoucnost i díky smlouvě u Napalm Records. Rozhodně se už nejedná o „nějakou no name" kapelu, která by i pro návštěvníky festivalů byla nezajímavá. Jen škoda, že se v průběhu večera nabralo asi půlhodinové zpoždění oproti harmonogramu a v závěru koncertu bylo poznat, že byli tací, kteří museli Melodku opustit dříve a nebyli přítomni při velkém finále. Uvidíme se na Fajtfestu!