Biffy Clyro na osobní Ellipsis bádají po nových územích

Po třech těžkých, ale hudebně velmi úspěšných rocích se s novým studiovým počinem vrací skotské trio Biffy Clyro. Sedmá studiová deska Ellipsis se narozdíl od svého vynikajícího předchůdce Opposites neopírá o jasně daný koncept, nabízí větší volnost, přesto zní stále jako ta stejná parta, která akorát zkouší vnést do svých skladeb nové postupy.

U předchozích desek, ať už to bylo Puzzle, Only Revolutions nebo Opposites, kapela u první skladby začínala jemnější instrumentací, která postupně přiostřovala až k explozivnímu refrénu. Nyní nadešlo trochu změn. První skladbou je singl Wolves of Winter, který načne pár sekund ze studia, během kterých frontman Simon Neil se značným úsměvem zvolá "Record This?!" Poté už se spustí mohutné intro skladby, která se stala otvírákem všech koncertů k letošnímu turné a svůj účel na rozjezd alba plní skvěle. Upoutá hlavně střídáním klidných a výbušných pasaží, včetně kytarového sóla v závěru.



I druhý singl nabízí již ověřenou klasiku. Kapela v Animal Style servíruje parádní riffy a probouzí v sobě až zvířecí energii. Skladbu lze zařadit mezi další přímočaré hity na první poslech, kterých už v repertoáru mají několik. K rozohnění dochází ještě v pecce On a Bang, která po finálním mixu působí oproti živé verzi příliš uhlazeně, což trochu podkopává ambice skladby a stahuje ji směrem k průměru. U Biffy Clyro je znát rozdíl hry naživo a ve studiu, naživo dají volno svojí divokosti, zato ve studiu chtějí mít vše řádně upravené a tady je to znát o to více, že skladba byla venku dříve v živé podobě z koncertů.

Nové vlivy, které byly čerpány od hip-hopových uskupení, které při skládání kapela prý nejvíce poslouchala (jména jako A$AP Rocky, Kanye West nebo Aesop Rock) můžeme párkrát během desky zaslechnout. Ovlivněná je rozhodně čtvrtá skladba Re-Arrange, která v sobě nezapře r'n'b. Něžná skladba, která je Neilovým vzkazem a poděkováním manželce, že s ním dokázala vydržet poslední těžké roky, ovlivněné osobními problémy. Celé album vlastně textově působí jako velká frontmanova osobní zpověď. To potvrzuje i úvodní singl v jednom z veršů, kde bilancuje momentální stav kapely "We have achieved so much more than you possibly thought we could,”nebo balada Medicine.



Najdeme zde i další vlivy, funk-rockové Flammable nebo Don't, Won't, Can't dokáží pořádně rozvlnět těla, akustická Medicine zase uklidní atmosféru pouze za pomoci kytary a smyčců v pozadí. Small Wishes je zase ovlivněná country! (slyšíme i různé zvonky s píšťalami). Ano, až sem kapela zašla ve svém bádání. Zaujme tu především text, který se jako jediný odpoutá od osobních událostí a působí jako vtipná vložka (we meet a "lovesick” man who "stole our national thunder” and "the lizard [that] shit and held it under our nostrils). Přesto se jedná o píseň, která se přesně hodí pro B-Side alba, která pravidelně Biffy Clyro vydávají rok po klasickém studiovém albu, aby měli prázdný šuplík.

Příjemně se jeví také desátá Howl, která oplývá pozitivní energií a kapela si tu i zavyje jako smečka vlků. Celou desku ukončuje nářez v podobě In the Name of the Wee Man. Poslední dvojice skladeb je dostupná ale pouze na deluxe edici desky. Deska nabízí několik jemných, baladických skladeb, několik přímočarých rockových pecek, přesto tu zůstavá pocit, že krok směrem k novému producentovi (Rich Costey) nebyl úplně tím správným. Celé je to velmi důkladně zmixované, uhlazené, až tak, že doposud výrazné, dunící basové linky Jamese Johnstona zůstávají pohřbeny kdesi v hloubi.



Ellipsis nachází Biffy Clyro v několika různých polohách. Rockové pecky (Flammable, Animal Style) střídají balady (People, Medicine), slyšíme tu píšťaly, akustické kytary, smyčce, klavír nebo i dětské sbory (Friends and Enemies). Po několika koncepčních deskách je tu jedna obyčejná, která si na nic nechce hrát a chce si jen užít, pobavit a zase odejít. Sama kapela poznamenala, že oni samotní byli překvapení, jak divným směrem je novinka zahnala. I na novince tak Biffy Clyro vzbuzují emoce a s odřenýma ušima jim to prochází.