Skotská smečka nenechala na nikom nit suchou

Biffy Clyro v pražské Lucerně podruhé. Tentokrát pohledem publicisty Romana Zahrádky a fotografa Jaromíra Zajdy Zajíčka.



Když svého času odpovídal zpěvák a kytarista Simon Neil na otázku, čím to je, že hrají Biffy Clyro tak výtečnou muziku, odpověděl bez váhání: "U nás se ani nic jiného dělat nedá, když pořád prší. Zalezete do garáže a hrajete a hrajete." Bylo to krátce poté, co jsem je objevil. A musím dodat, že jsem z nich byl od počátku nadšený. Od té doby se na mém názoru nic nezměnilo. A po posledním koncertu v pražské Lucerně už vůbec ne. Byla to strhující jízda v předvečer jejich nově očekávaného alba Ellipsis.

Ještě než se ale pustím do hodnocení těchto sympaťáků ze skotského Kilmarnocku, je nutno zmínit předkapelu The Atavists z Hradce Králové. Ta se prezentovala anglicky zpívaným stoner-rockem ze zatím jediného, debutového alba Bad Times, a bohužel doplatila na horší zvuk a obecenstvo, které se jen vlažně trousilo do sálu. Chvílemi to dokonce vypadalo na pěkný průšvih, ale s přibývajícími minutami se Lucerna přeci jen slušně zaplnila. S tímhle vším si ale královéhradečtí muzikanti dokázali poradit a sypali bez přestávky do obecenstva jednu skladbu za druhou. A jako by se přitom vrátili po časové ose z šedesátých let až do současnosti.
Stačilo přivřít oči, vnímat archaický zvuk varhan a v tu ránu jste se ocitli někde na hudební scéně v San Francisku, kde se zrodilo květinové hnutí hippies. Tohle celé pak okořenil energickým výkonem zpěvák a kytarista Adam Krofian, který ani na chvilku nepostál a i přes zjevnou nadváhu ukázal, že na sebe umí strhnout pozornost. Když k tomu připočteme bezchybnou rytmiku, které udával tón bývalý bubeník Ready Kirken Adam Jánošík, tak šlo o povedené zahřívací kolo, jež nezůstalo bez patřičné odezvy.

A pak to přišlo. Těsně před 21. hodinou se rozeznělo intro oznamující úvodní novinku Wolves Of Winter z chystaného alba Biffy Clyro. Pro někoho možná trochu rozpačitý začátek. Než se ale příjemně zaplněná Lucerna stačila rozehřát, splnil svou úlohu dokonale. Šlo jen o drobnou daň za nešťastně zvolené koncertní datum měsíc před vydáním nové desky. Další nášup Skotů byl už bombastický. Kapela totiž nasázela do svých fanoušků to nejlepší, čím ve svém arzenálu disponuje. Publikum se tak dostávalo do varu a s ním i Simon Neil, z něhož už po druhé skladbě tekly proudy potu a musel proto po každé skladbě měnit kytaru. Tak enormně vysoké bylo jeho nasazení. Počáteční rozpaky byly ty tam. Na osvědčené hity se co chvíli sborově zpívalo a sympatické bylo, že stejně přívětivě lidé reagovali i na další novinky. Z připravovaného alba Ellipses zazněl vedle již zmíněné Wolves Of Winter také druhý singl Animal Style nebo další skladby Friends & Enemies, Medicine či On A Bang.

Skotská smečka podporovaná dvojicí námezdních muzikantů porcovala svůj repertoár až s animální dravostí. Trhala momenty hardcorového hromobití na cucky, aby je vzápětí proměnila v dojemně lyrické pasáže jen s vybrnkávanou kytarou a nechala je posléze vygradovat do masivního stadionového refrénu. S Biffy Clyro se prostě nenudíte. Jednou skáčete, podruhé s nimi zpíváte a nakonec se z vás řine pot stejně jako ze Simona Neila. Jen s tím rozdílem, že on je svlečen do půli těla. Ale i to je nakonec podívaná. Na jeho těle je to samá kérka a ne ledasjaká.



Biffy Clyro opět ukázali, že mají nejen vynikající repertoár, ale že jsou i vynikající koncertní skupina. Ne nadarmo si je coby předkapelu pozvali třeba takoví Muse, Rolling Stones, U2, The Who nebo Red Hot Chili Peppers, vyprodávají za hranicemi velké haly a jsou ozdobou každého většího festivalu. Díky své nespoutané živelnosti, energii a lásce k hudbě. Jsou zkrátka neúnavní. A přesně touto pozitivní energií se vyzbrojili i do pražské Lucerny, kde nenechali na nikom nit suchou. Dvakrát proto škoda, že jsou v České republice stále ještě přehlíženou, nikoli zářivou atrakcí.