Tři sestry se svým Fernet Undergroundem pořád ještě chlastají první ligu

Splnily povinnost a ke kulatému jubileu vydaly album, tak by se dalo charakterizovat nové řadové elpíčko Tří sester nazvané mnohoznačně Fernet Underground. Bohužel nenabízí ani výrazný hit, ani nějaký překvapující hlt, zkrátka nic, co by ho vysunulo nad sesterský průměr. Dokonce ani pravověrný fanoušek kapely, který nekriticky nešetřil chválou například u Lihové školy umění, se teď asi nebude nadšením opíjet do němoty.

Dříve ansámbl kolem Magora a Fanánka doháněl chybějící kvalitu a kritiky k pláči kvantitou. Z dvacítky písní po odstranění vaty vždy zůstalo několik povedených výtvorů, které měly šanci dostat se do sálů místních sokoloven. Ale kde nic není, ani alkáč nebere, zkrátka z tuctu skladeb na Fernet Underground nevyčnívá žádná. Co byste chtěli, na čtrnácté regulérní řadovce nápady ubývají, aby řádně nakvasily, je asi potřeba více než dva roky, které uběhly od předcházející Líné hudby.

Do důchodu nechceme, tvrdí Tři sestry

Při třicetiletém výročí by se dala čekat tematická deska, bilancující podobně jako Průša se vrací, nebo alespoň popěvky plné odkazů, jichž je ostatně jednonohý Lou skutečným velmistrem. Úvod tomu nasvědčuje, po odrhovačce Svatá Petra, nesoucí se ve sborovém duchu mnoha předcházejících otvíráků, následuje trojka skutečně vzpomínkových kousků. Vadou na kráse je jejich delší stopáž a lehce depresivní zvuk, umocněný haubertovsky znějícím zpěvem v Underground jsme nestihli.

Poté však už Tři sestry mydlí svůj tradiční nářez a ve skočných melodiích vypráví legrační příhody ze svého divokého života. Opět přichází na řadu fotbal (Dneska hrajou naši), chlastání (Kocovina) i ženy, tentokráte v originálně pojatých Fyzických osobách s nepříliš kreativním, o to nakažlivějším pokřikem „No tak to ukaž IČO!".

Malý velký návrat zlatých hochů

V závěrečné třetině Fernet Underground znovu zavání reminiscencí, Narozeniny jsou však pouhou další veselou historkou z natáčení a Takzvaná stará je stará opravdu jenom takzvaně. Nejlepším okamžikem alba proto zůstává na první poslech možná poněkud nenápadnej Tajnej hajnej a předěly mezi jednotlivými songy vyplněné humornými filmovými hláškami. Možná, že i v nich lze vidět určité poohlédnutí vzad, zvláště, když znovu slyšíte nesmrtelné „On pospíchá, jedou mu stroje" z debutové Kovárny.

Fernet Underground od Tří sester je průměrná tříakordová deska, která v dobrém slova smyslu neurazí, nezarazí a nepoblije. V oblacích nad ní lítají Hadr se Sahulou, Ing. Tomáš Doležal se může těšit na vyrovnaný rozpočet a vy po třech posleších v klidu vyrazit na koncert. A okázale se ptát, zdali jsou nyní tři čárky v kosočtverci na nějakém rozcestí, je také zcela zbytečné. Jejich hudba naštěstí pořád ještě není holý neštěstí, nejen proto si buďme jisti, že za dva, tři roky nás nějakou podobnou estrádou oblaží zase.