Průša se vrací - Tři sestry

Řadovka z roku 1998 - Půša se vrací.
Obal tohoto alba připravil se skupinou Štěpán Mareš.

Sestava Tři sestry:

Fanánek - leader, krákory, perkuse
Ing. Magor - manager, basa, kytary, sbory
Ronald - kytary, sbory
Giuseppe a.s. Bubenec - bubenec, sbor
Supice Líza - lead i back vocal, akordeon
Mirek Türek - kytary, sbory

Hosté:

Míša - dívčí sbory 7, 18, 20
Tomáš Vartecký - akustická kytara 2, 9, 11, 18
František Kacafírek - housle 5, 6, 16, 22
Ing. Jiří Spurný - banjo 11, 16, 22
Jiří Škorpík - klarinety 1
Filip Spálený - tuba 1, 13
Jeroným Šrajer a Jan Kocek - křídlovky 1
Vladimír Papež - foukací harmonika 11
Dr. Richard Lžičař Nemčok - lžíce 12

Ukázky textů:

• Průša se vrací (part one)
• '63
• Ave Bráník
• Sajdkára

Skladba: Průša se vrací (part one)

Slyšte můj pohnutý životní příběh, dvacítka písniček - životní kroky,
jak jsem byl dítětem, divoké hříbě, a teď mám na krku kristovy roky.

Sestry i Orozák mi klidně můžou vlézt na záda, já totiž nejsem Průšou,
za chvíli na hrázi mám rande s Růžou, tak poslouchejte píseň mou, mou, mou, mou!

Skladba: '63

... je osmý duben, třiašedesát

Zástupy sejdou k elektrikám před šestou, do továren kolem řeky na druhej břeh za prací,
jen pán se sajdkárou jede cestou necestou, a pak na dvůr nemocniční svoji čízu obrací.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Dlouhá chodba končí pokojem, kde paní spí, vyčerpaná malým chlapcem, co se právě narodil,
pán nese růže a těší se jak půjde pít, daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín naděje jen zřídka splní rodičů naivních,
matku vraha Mrázka možná taky přepad splín, došlo jí, že rodič dětí častokrát se mýlí v nich.

Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.

Skladba: Ave Bráník

Až půjdou ven a budou pouštět draky kluci co bydlej dole v přízemí,
cikánů klan rozláme jim fraky, vrátěj se asi pěkně zřízený.
Kdoví zas proč se táta chytil s mámou, kufry tu na podlaze zívají,
s babičkou jdem na procházku známou, v kostele katolíci zpívají:

Halelujá, halelujá, halelujá, Ave Bráník.

Na hřišti pár chlapů hraje fotbal, nedělní odpoledne míčový,
potom piv pár a hodně úzká chodba, zámek trefit je problém klíčový.
Usínám dřív než ztichnou všechna patra, naši se na seriál dívají,
do školy jdem zas ráno celá parta, cikáni do kroku si zpívají:

Halelujá, halelujá, halelujá, Ave Bráník.

Skladba: Sajdkára

V sobotu odpoledne, když odjely tanky, František ze vzrušení nechtěl spát,
tak máma oblékla mu hlavu do ušanky a poslala ho ven si s tátou hrát.

V sajdkáře se vozí, František má jízdu rád, v zatáčce mu hrozí pád.

Táta zrovna opravoval čízu se sajdkárou, chlapeček toužil někam na výlet,
tatínek nelenil a vyjel plnou párou a nastínil tak vývoj dalších let.

V sajdkáře se vozí, František má jízdu rád, v zatáčce mu hrozí pád.

V zatáčce na Sázavě jeli celkem rychle, František vykláněl se pře vozíček ven.
Helmička jeho byla spíš do tvaru krychle, tatínek najel na přes cestu kmen.
Otec ten běžel rychle k nedaleké faře, zavolal černým telefónem sanitce,
a pak ač neslyšel to přímo od lékaře, věděl že život chlapce visí na nitce.

V sajdkáře se vozí, František má jízdu rád, v zatáčce mu hrozí pád.