Lázničky

Lázničky jsou jedna z nejkompaktnějších, stylově, hudebně i zvukově nejvyrovnanějších desek Tří sester. Svižným rockovým zvukem, v němž mají nad akordeonem a houslemi navrch kytary, album hodně připomíná dávné Zlaté hochy, dokonce ještě o jeden stupeň lepší. Mezi jednotlivými skladbami také nenajdeme žádné vtipné hlášky z filmu či z hospody.

Z pohledu ortodoxního fanouška možná příliš monotónní desku rozbíjejí pomalejší kusy, především typicky sesterský úlet do světa folku Vandrák Joe (evokující legendární Sovy v mazutu či Baladu) a Fanánkova zpověď stárnoucího čtyřicátníka Stroj či naopak crazy horor Lázničky a ostrá, syrová vypalovačka Squatt. (Že její melodie až příliš připomíná slavnou Nechci do ústavu? To přece vůbec nevadí, na dvanácté řadovce nechtějte po ryzích alkonautech á la TS nějakou zásadní hudební novotu.) Už zmiňované (recesistické) žehrání nad stoupajícím věkem vůbec začíná tvorbu TS čím dál více prostupovat (např. Kolečkový brusle), pořád je to však porce zkousnutelná, nesklouzávající do nepříjemného kňourání. Hlavní dojem z alba tak naštěstí pořád dělají opravdu povedené kousky Noční tramvaj, Něco se musí stát, Polární noc a Bordel.

Lázničky jsou zkrátka Tři sestry stále věrné svému základnímu vzorci a zároveň vyzrálé jako ten nejlepší pivní sýr.