Líná hudba od Tří sester není holý neštěstí

Ratatá, a je to tady! Ve znamení třináctky vydávají Tři sestry nové album Líná hudba holý neštěstí. 13 jako cifra znamená 1 album a 3 sestry, 13+2 je na něm válů, 13+8 písmen obsahuje název a třinácté si lebedí v pořadí všech regulérních řadovek skupiny. Jen jestli mu ta třináctka přináší také nějaké štěstí…

Tenhle úvod parodováním prastaré Tramvaje vzdává hold sesterskému smyslu pro humor a zároveň trochu zlehčuje poněkud šroubované promo čerstvě vylíhnuté desky, v němž Fanánek říká „Zjistili jsme, že neumíme vytvořit a hrát ploužák – sestrovské ´pomalé´ písně převyšují průměrné střední tempo většiny rádií a ty rychlé jsou fakt rychlé, tak jsme se s tím smířili a název tomu odpovídá." Veselý a občas křečovitý, takový totiž nejnovější počin pražské pubrockové legendy je.

Školka má video, slušelo by i Kalhotkám

Tři sestry ve svých textech neztrácejí vtip a inteligentní, šťavnatý, byť lehce obhroublý humor. Nepřináší sice nic zásadně nového a stále se točí kolem oblíbených témat, ovšem Fanánek je zpracovává s nadhledem sobě vlastním. Nejsou to sice žádná básnická veledíla, ale kdo by o ně stál. Proto ve skočné úchylárně Kalhotky ze Lhotky s gustem (že by z vlastní zkušenosti?) vykřikuje „Já jsem úchyl fetišista a žádná není jistá, kdy objevím se v parku a hrábnu do rozparku, pak rázně prádlo strhnu a nocí domů zdrhnu, kde nasávám si vůni z těch ukrejvanejch tůní."

To by byl panečku videoklip! Ne že by ten, co kapela natočila pro popinu Školka s úvodním pochodem a la Holidays in the Sun od Pistolí a se skvělým kytarovým riffem, byl špatný. Jenže pomsta Gabrielovi na pískovišti za příkoří způsobené ve výchovném ústavu je na skupinu takového kalibru přece jen slabý vaječňák.

Lázničky inspirující, Lázničky brzdící

Jakmile je tedy tempo rychlé a rychlejší a texty veselé a legrační, úspěch je zaručen. V tomhle stylu se nese ještě titulní vypalovačka Líná hudba holý neštěstí, hardcorem olíznutý Otčenáš věnovaný Frantovi Sahulovi, řeznická oslava vepřových hodů Das Ist Ein Salamek či puberťácká pařba Poprvé na Sestrách připomínající Něco se musí stát z Lázniček.

Pozor na ty Lázničky! Líná hudba evidentně pokračuje v jejich stylu, jenže ho moc nerozvíjí, spíše okatě zneužívá. Několik písniček proto působí uměle, šroubovaně. Naštěstí na pomoc většinou přispěchá Fanánek, třeba v hardrockové vzpomínce Masky sádrový se dozvídáme, že „V hotelu ležím na Haiti a mám celkem velkej strach, nosiči venku tahaj´ty bedny, na který sedal prach... Kůži mám husí na údu, není kdo by to posoudil, vzpomínám, co vím o voodoo, komu kdo cestu překřížil."

Sesterský průměr to na pohled

Když však Bítlsáci, Cepelíni, Párplové a Kvíni zalezou, zůstává jenom milostná pivařská balada Desítka (podobná lázničkovému Stroji), porozchodové Saky paky s propracovanou kytarou či folková Osada havranů marně volající kultovní Sovy v mazutu a skvělého Vandráka Joea.

Líná hudba holý neštěstí je prostě docela průměrné sesterské album, nijak zvlášť vybočující z řady. Po skvělé trojce Na eXX – Mydlovary – Lázničky se také skupině odliv nápadů ani nedá vyčítat. V řadě motivů se proto opakuje a úderných, nenáročných, ale zapamatovatelných melodií je méně než obvykle.

Dobré ráno s játrovým knedlíčkem

Naštěstí skóre celé desky nečekaně a výrazně vylepšuje její úplný závěr. Paradoxně navzdory naší rovnici „kvalita písně stoupá s její rychlostí" a prohlášení souboru o neschopnosti dělat pomalé, radio-friendly songy, kupodivu právě dva závěrečné, zvolněné kousky jsou skutečným vyvrcholením.

Duo Játrový knedlíčku, kolem se toč a Dobré ráno ještě o dva stupně převyšuje solidní Školku, o níž již byla řeč. První z něj je (snad) pokračováním osm let staré dvojskladby Ahoj. Tentokráte nepopisuje pohřeb, nýbrž svatbu (nevyjde to snad z pohledu chlapa nastejno?:-)) Ve druhém zpívající Supice jenom podtrhuje pohodovou, až melancholickou atmosféru obou válů.

Líná hudba holý neštěstí občas působí jako takové Baroko, v jehož hudebním stylu Tři sestry nazpívaly intro o kapele vracející se ze světa. Najdeme tu spoustu motivů a kudrlinek, snaha o líbivost je zřejmá, jenže to celé nedrží úplně pohromadě. Jak se zkrátka říká v poslední hlášce (jichž je tu z několika filmů vypůjčena opět celá povedená řada), hlavní atrakcí byla zpěvačka, co dokázala zatlučený hřebík vytáhnout vlastní prdelí…