Szidi Tobias, živelná víchrica z dunajských taní

Myslím, že si česká ani slovenská hudba na nedostatek vyzrálých šansoniérek nemůže stěžovat. Dokáží zaujmout posluchače, ale jen málokterá z nich umí svým hlasem, nasazením, projevem a charismatem lidi nejen dojmout, rozněžnit, ale v rámci jedné nahrávky také rozesmát, rozveselit, roztancovat. Živelná, dramatická, ale i pokorná, něžná Szidi Tobias to dělá dokonale, o čemž svědčí aktuální album Jolanka.     



Slovenská zpěvačka průměrně každý druhý rok zpříjemňuje svým fanouškům Vánoce, neboť desky vydává na sklonku roku. Majitelé Jolanky si tak mohli náležitě užít i loňské svátky, protože tahle nahrávka dokáže divy. Je totiž plná autentických, silných a upřímných pocitů, které Szidi umí svým hlubokým a výrazově pestrým hlasem přenést na posluchače. Těžko posuzovat, zda je Jolanka lepší než Ať se dobré děje, Do vetra nebo Pod obojím, všechny jsou vynikající, novinka je možná vyváženější a osobnější.    

Od jemných balad k ryčné dechovce

Pestrou a nápaditou hudbu opět složil Milan Vyskočáni, o většinu textů se postaral Peter Lipovský. Manžel zpěvačky, který se už naučil (alespoň v textech) nahlížet na vnější svět i vnitřní pocity a hodnoty Szidinýma očima. Proto jí posluchači věří každé slovo a možná je ani nenapadne, že Szidi si s výjimkou maďarské Édesanyám texty sama nepíše.   

Stylový záběr desky je hodně pestrý, od jemného folku se pohybuje až k ryčné balkánské dechovce. Barevnosti opět napomáhá také plejáda vynikajících muzikantů, celkem jich na nahrávce účinkuje 26 a nechybí mezi nimi ani takové osobnosti jako Marcel Buntaj, Martin Gašpar, Milan Osadský, Marcel Comendant nebo Stano Palúch.   

Hned v úvodní písni Hore nohami zve Szidi Tobias v roli jakési cirkusové vyvolávačky posluchače do svého světa, kde uvidí nevídané a uslyší neslýchané. Kde je smích zastoupen stejně jako slzy, radost jako smutek. A dělá to tak podmanivým způsobem, že nikdo nemůže odolat. V následné písni Tvrdohlavá stejně temperamentně představuje samu sebe. „Mám povesť víchrice z dunajských taní a reč tak rovnú jak baníci z baní … tancujem, iba keď je mi do tanca."   



Pomalejší, zádumčivou, baladickou skladbu, postavenou na klavíru a violoncellu, představuje To z nebe káně. Jasným a srozumitelným jazykem pojednává o základních životních hodnotách. „Neměli jsme nic a stejně měli více." Jemnost pokračuje silnou baladou o rozchodu Za lásku. Návrat do temperamentních, šramlovitých poloh představují Štyri besné psiská, na taneční parket zve Hát, to je taký…, kde nechybí ani tango.    

Nie je prečo smútiť

Další osobní zpověď přináší Divá ruža, energická chytlavá píseň s folklorními motivy. Ty nejen díky cimbálu pronikají i do jemnějšího, ale vnitřně temperamentního Přání a melancholické, velmi osobní balady Édesanyám, v níž Szidi dojemně opěvuje svoji maminku.    
Ale život je i o radosti, což připomínají dvě závěrečné skladby. Skočná, rozjuchaná, odvázaná a k balkánské dechovce odkazující Ušla by som a temperamentní cikánský šraml Nech sa deje, čo sa deje. „Nech sa deje, čo sa deje, hlava sa mi krúti. Nejako to doklepeme, nie je prečo smútiť," by klidně mohla být ústřední myšlenka tohoto mimořádného alba.     

Szidi Tobias je zpěvačkou od pánaboha. Osobní, poetické texty o lásce, štěstí, smutku, bolesti, rozchodech, pochybách i svobodě zpívá za doprovodu úchvatné hudby s takovým nasazením a prožitkem, že žádného posluchače nemůže nechat chladným. Její vzlety i pády prožívá s ní, je plně vtažen do příběhů, citů, pocitů. Szidi prožívá vše naplno a její energie je nakažlivá.   

Příjemný a ničím nerušený poslech

Pro tentokrát vynechme klišé, že Szidi je nástupkyní Hany Hegerové. To ostatně musí být jasné každému, kdo uslyší byť jen jednu jedinou písničku z jakékoli její desky. Před podobnými srovnáními dejme přednost Jolance, příjemný a ničím nerušený poslech, jak se dříve říkávalo. A také listování, neboť booklet je stejně nápaditý.
Foto: Pavla Hodková