Široko daleko v okolí Zrní vládne radost a svoboda

Radost a svoboda. To jsou dvě hlavní hodnoty, které vyzařuje nové album kapely Zrní s názvem Široko daleko. Radost z nových písniček, z hraní, pobytu ve studiu, z promyšleného návratu do minulosti, z invenčních melodií, pestrých aranžmá, textových obrazů, kamarádství muzikantů. Prostě radost ze života, která je nakažlivá a svojí bezprostředností se dokáže přenést i na posluchače. Oproti minulé nahrávce Nebeský klid kladenská formace neřeší velké, často existencionální problémy, takže prostoru pro drobné radosti, jako třeba zatopit si v kamnech, zbývá dost.   

Svoboda spočívá v tom, že tentokrát se muzikanti nesnažili přijít s novým konceptem, zvukem, vyjádřením, posláním, kterému by album podřídili. Bez této „zátěže" nahráli poctivé, žánrově pestré písničky, pohybující se od rocku přes pop až k folku. Svobodné pocity vyjadřují nejen v hudbě, plné poměrně dlouhých, ale mistrně propracovaných a zahraných instrumentálních pasáží, ale i v tematicky barevných, mnohdy intimních textech, kde se nebojí něco svobodně nedoříct. A také v aranžmá, kam naprosto funkčně zakomponovali třeba lesní roh nebo smyčcový kvartet.   

Svobodný je svištící vítr, který o každém něco ví, v úvodní písni Když sviští vítr. Skladbu otevírají kytary a lidský hlas jako nástroj, po křehkém začátku se přidávají další instrumenty, včetně výše zmíněného lesního roku, a vše směruje k energickému a barevnému rocku. Sevřeněji vyznívá jemně gradující písnička Vypravím se za tebou s úchvatnou závěrečnou instrumentální pasáží. Lehkost, vzdušnost, hravost zdobí rytmickou, chytlavou, a pro Zrní trochu netypicky veselou lahůdku Dráha, v níž je třeba opět ocenit nápaditou práci s dynamikou a gradací.  

Silnou lyrickou baladu s výrazným klavírem přináší Zatopím v kamnech, kontrast pak temperamentní, živelná rocková pecka Hodně práce. Tu zjemňuje flétna, tleskání, výkřiky a ironický text. Celá deska se prakticky obešla bez elektronických samplů, jednou z mála výjimek jsou temnější, syrovější Postavy v dálce s velice aktuálním textem. Experimentálněji vyznívá naléhavé Plátno, chytlavý refrén z písničky Mí zlatí roboti z hlavy jen tak nedostanete. Rytmická, houpavá, melodická skladba s další výživnou instrumentální pasáží.   

Jemná elektronika podmalovává skladbu Hory a řeky bez konce, v níž velký prostor dostává uhrančivý zpěv frontmana Jana Ungera. Hudební doprovod se mu velice funkčně podřizuje. Rozmáchlou, hudebně bohatou píseň Vrať se ke mně rychle střídá křehká, meditativní Tvoje píseň. Prostá folková skladba, kterou smyčce posouvají až někam ke klasické hudbě. Smyčcový kvartet dominuje i závěrečné melancholické písničce Satelity.   

Na albu Široko daleko se Zrní vrátilo ke svým kořenům, kdy hrálo obyčejné, přehledné (v mezích alternativního rocku, samozřejmě) písničky. Kapela však v mezidobí výrazně a po všech stránkách, tedy skladatelské, textařské, aranžérské, instrumentální i pěvecké, dozrála. Poslouchat tak novou desku je čistá radost. A kdo dává přednost živým koncertům, může dorazit na dva křty. 26. 10. do Brna na Flédu nebo 1. 11. do pražského Lucerna Music Baru.