Tak tohle zavytí Kojota nejde přeslechnout

Poslouchat novou desku kapely Zrní s názvem Následuj kojota je velké, dechberoucí dobrodružství. Při prvním poslechu se vyloženě těšíte, jak bude znít další písnička, čím vás kladenská skupina zase překvapí. Při opakovaných pak objevujete další zvuky, nápady, rytmické či aranžérské vychytávky a dosud skryté významy a souvislosti. A vydrží vám to hodně dlouho, protože nic zajímavějšího v oblasti tuzemského nezávislého rocku jsem letos ještě neslyšel.  



Každá z dvanácti skladeb je dokonale vybroušeným, do všech detailů dotaženým klenotem. Po skladatelské, aranžérské, instrumentální, pěvecké, zvukové i textové stránce. Muzikanti si náležitě pohrávají se zvukem a možnostmi každého nástroje (a že jich na desce včetně samplů je), přitom ale jednotlivé písničky znějí absolutně přirozeně, lehce a hravě.  

Všudypřítomná magická atmosféra

A i když každá skladba je originální, svébytná, jiná, přesto Kojot drží obdivuhodně pohromadě. Pro celou nahrávku je totiž typická magická, mystická, sugestivní, jakoby zamlžená atmosféra, která posluchače pohltí hned úvodní písní Deště a po necelé hodince vyplivne v závěrečném Moři. Spokojeného, usmívajícího se a možná i trochu očištěného.  

Magická nálada však není jediným pojítkem desky. Dalším je naléhavý, zaujatý zpěv Jana Ungera, který dokáže přenášet emoce. Když v písni Nezoufej Icoukej šamanským způsobem prosí „kéž skutky zlý, kéž to všechno svinstvo každej den, kéž duše, co vzlítly komínem, vyváží malá chvilka jako tahleta," posluchač si nepřeje nic jiného.  

Samplům to s tradičními nástroji ladí

Pro celé album je také příznačná nápaditá práce se zvuky jednotlivých nástrojů. Kromě tradičního, již tak dost bohatého nástrojového arsenálu Zrní dostávají značný prostor hostující viola, trubka, cello nebo saxofon. A také různé naprogramované zvuky a ruchy, které si s tradičními instrumenty a Ungerovým zpěvem skvěle rozumí. Stačí si poslechnout titulní píseň nebo špinavé, přitom však nesmírně poetické šansony Fláknout s tím a Lazar.  



Nemá cenu vyzdvihovat jednotlivé skladby, neboť každá by si zasloužila minimálně odstavec. Některé mají blíže k rocku, jiné k folku či alternativě, v některých tepe energie uvnitř, v jiných prýští na povrch, přímočařejší songy střídají experimentálnější, meditativní uvolněné, křehké balady rockové vypalovačky. V žádné však nechybí ona sugestivní uhrančivost, ale zároveň i lehkost a hravost.  

Texty evokují pocity, představy, emoce

Na celistvém vyznění desky mají velký podíl i poetické texty o vztazích, kráse okamžiku, sepětí s přírodou, hledání smyslu, o provázanosti smutku a radosti, dobra a zla. Jsou plné symbolů, náznaků a obrazů, občas průzračných, většinou však hůře čitelných. Ale asi je zbytečné je příliš rozebírat, podobně jako hudba Zrní totiž mají tu obrovskou moc, že evokují v posluchačích různé pocity, vzpomínky, představy a emoce. A to dokáží jen mimořádná alba.