Renata Drössler jede na dřeň

Při návštěvě oficiálních internetových stránek šansoniérky a herečky Renaty Drössler vás uvítá věta: „Buď jedeš na dřeň nebo nudíš." Nevím, zda se jedná o motto Renatina života, ale na její zpěv sedí dokonale. Na dřeň bez patosu a tlačení na pilu jde v každé písničce, takže na nudu není na novém, v pořadí pátém albu s názvem Live ani trochu prostoru.

Novinka přináší šestnáct skladeb. Šansonů vášnivých i hravých, dramatických i vzdušných, veselých i smutných, něžných i burácejících, dojemných i rozverných. Nabízí tedy pestrou paletu nálad a vyznění, mezi nimiž se Renata pohybuje s až neuvěřitelnou lehkostí, samozřejmostí a přesvědčivostí. V každé pěvecké i výrazové poloze je absolutně věrohodná a je jedno, zda vystupuje v postavě lehké ženy nebo matky, které právě zemřel syn.

Renata Drössler dokáže příběhy písní náležitě prožít, položit se do jejich nálady a posluchače rozesmát, rozněžnit či občas dojmout až k slzám. Stačí jí k tomu její výrazný a tvárný hlas, skvělé hudební cítění, schopnost empatie, herecký talent a samozřejmě mimořádně silné písničky. Některé složil její dvorní klavírista Petr Ožana, jiné jsou převzaté, ale ani jedné nechybí výrazná melodie, nápaditá práce s dynamikou a gradací a silná atmosféra.

Hned v úvodní osobní zpovědi Vím, že naznačí zpěvačka všechny své kvality. Temperamentní, živelné pasáže střídají klidnější, tišší a v obou věříme Renatě každičké slovo, tak přesvědčivá je. O pomíjivosti života a o tom, co je v něm důležité, vypráví posmutnělá, křehčí, ale vygradovaná písnička Děkuji. Dávka komediantství nechybí energické vztahové skladbě Láry Fáry, kde Renata zpívá s obrovským nasazením a chutí, což platí o celé nahrávce.

Loučením v tom nejširším slova smyslu se zabývá křehký, smutný (ale bez vydírání) šanson Nebudu s tebou, jazzem ovlivněná zpověď stárnoucí prostitutky Kožená bunda vyznívá současně dryáčnicky i dojemně. K nejintimnějším písním desky patří prožitá rozchodovka Čas vypršel, do meziválečné Francie zavádí posluchače odlehčená, roztomile veselá Taka mala. Až jednou přijde představuje další šanson, který chytne za srdce, a ukazuje, že i o smrti lze zpívat s pokorou a bez patosu.

Následují dvě písně, které pocházejí z repertoáru Hany Hegerové. Dramatická, tragická Yidishe mame s novým textem Renaty Drössler, smutek pak vystřídají jemně melancholické, radostné Čerešně. Nevěrného pianistu zachycuje rozverná, odvázaná a vtipná skladba Poprvé, rekapitulaci života s nadhledem pak velice pestrá Krásně sis to vymyslel. Vášnivě a vesele vyznívá Gastrosex, naopak naléhavě postupně rozkvétající Co zbylo, písnička o rozchodu a energii začít znovu žít.

Ženám radí, jak z drobného problému udělat přednost, vtipná, do jazzu směřující skladba Až budou v módě. O závěr se pak postará klasika No je ne regrette rien. Renata ji odzpívá s takovou energií, lehkostí a nasazením, že by se určitě líbila i původní interpretce, slovutné Edith Piaf.

Zpěvačka na sebe pochopitelně strhává pozornost, ale zapomenout bychom rozhodně neměli ani na Petra Ožanu. Jeho klavír je totiž jediným instrumentem, který na bezmála hodinovém albu zní, a bohatě to stačí. Stejně jako Renatin zpěv je nesmírně pestrý, barevný a výrazný a přesně koresponduje s vyzněním jednotlivých písní. Se zpěvem je v dokonalé symbióze, krásně hladí i bouří. Radost poslouchat.

Nedávná smrt Hany Hegerové je pro všechny fanoušky velkou ránou. Až to trochu přebolí, útěchu může přinést právě Renata Drössler. Je milé, že má paní Hegerová nástupkyni.