Motýl něhy uletí, ale silná deska Renaty Drössler a Jiřího Žáčka zůstane

Něžná i dryáčnická, nevinná i zhýralá, melancholická i rozpustilá, naivní i protřelá, smutná i veselá, smířená i nadšená.... Takto bychom mohli v charakteristikách pěveckých poloh šansoniérky Renaty Drössler pokračovat ještě dlouho. Je až neuvěřitelné, kolik jich zvládá a nejdůležitější je, že ve všech působí naprosto přirozeně, uvěřitelně a autenticky. Důkazem je album Motýl něhy uletí, které mělo na CD svoji premiéru před sedmi lety, ale nyní se dočkalo vydání na LP, čímž si Renata splnila velký sen.

Na desku si Renata Drössler vybrala 14 básní Jiřího Žáčka, které jsou jejímu srdci blízké. S hudbou jí pomáhal houslista Luděk Růžička a její dvorní klavírista Petr Ožana. Kromě klavíru dostaly na albu velký prostor smyčcové nástroje (Hana Vyšínská, Iris Moris) a perkuse Tomáše Hřivnáče. A vše si krásně sedlo, symbiózu zpěvu, básní, hudby a instrumentálních výkonů je radost poslouchat.

„Dnes ráno jsem se probudil s divokou chutí napsat báseň," těmito verši nahrávka začíná a klidně by mohly být mottem celé desky. Touhou, radostí, nadějí, divokostí jsou prodchnuty všechny skladby. Od piana se odpíchne šanson Když jsme byli malí cvoci, procítěné, poetické ohlédnutí za radostným, svobodným dětstvím, v němž se střídá štěstí s rozčarováním. Dnes už je všechno úplně jinak. V Jarních neurózách se přidají smyčce a perkuse, výsledkem čehož je hravá, pestrá píseň plná něžných i zběsilých emocí.

Ve skladbě Zvedni kotvu, Ofélie udají náladu smyčce, výsledkem je syrový, temnější, dramatičtější, silný, skvěle zazpívaný a prožitý šanson, v němž se pořád něco děje. Včetně závěrečné pointy, která je pro Žáčkovy básně typická. K jazzu směřuje Blues Nuselskýho mostu, její vypjatá poloha je další, kterou Renata s přehledem zvládá. S obrovskou a nakažlivou energií si zpěvačka střihne temperamentní, vygradovaný, chytlavý Popěvek při holení, aby vzápětí zvážněla v poetické, jemné baladě Šanson. První stranu LP uzavírá bouřlivá i melodická, každopádně velice pestrá Odrhovačka o Titaniku, zachycující lidskou pýchu.

Lyrické, jemné pohlazení přináší Voda voděnka, křišťálově čistá jako lidová píseň. Kontrast přichází s dramatickou, divadelní, energickou, vyhrocenou Silvestrovskou, kterou střídá civilnější, lehčí, jemnější, vzdušnější Písnička o škaredých holkách. Tísnivěji, pochmurněji, osudověji vyznívá syrový šanson Lori, klidné i temperamentní pasáže se střídají ve vygradované skladbě Ochotnická. Jasná noci! Temná noci! je pomalá, procítěná, lyrická skladba v jazzovém duchu.

V závěrečné písni se vrací úvodní motiv s divokou chutí napsat báseň. Tentokrát kompletní v celé své kráse a za klavírního doprovodu Petra Ožany. S nadhledem, šarmem i postesknutím zachycuje osud básníka, kdy divoká chuť autora občas nestačí. A když tuhle variaci doposloucháte, hned máte chuť vrátit se na začátek. Žáčkovy verše jsou totiž poetické i přímočaré, plné originálních obrazů, nečekaných spojení, překvapivých rýmů, inteligentního humoru a osvěžujících point. Stále je v nich co objevovat. Renatin projev s dokonalou artikulací a frázováním překypuje autentickými emocemi a talentem vystihnout a zdůraznit vyznění veršů. A hudba nabízí stylovou pestrost a nápaditá aranžmá. Silný zážitek.