Queens Of The Stone Age na Rock For People

Autorem reportáže je Ondřej Vašaš.

Oddaní fanoušci stáli co nejvíce vepředu a nemohli se nabažit pohledu na celou kapelu, která jako první píseň zahrála šlapavou You Think I Ain't Worth a Dollar, but I Feel Like a Millionaire a téměř okamžitě roztančila celý kotel. Zvuk skupiny byl vynikající a hlavně bych vypíchl zvuk kytar, které byly příjemně nakreslené a i ve vyšších polohách, kterým se jak Josh, tak i Troy rozhodně nebránili, nezněl tence a bolestivě, což bylo uchu velmi lahodící. Hned po skončení prvního songu přišla na řadu hitovka No One Knows, která podpořila již roztancovaný dav. Josh Homme stručně vyjádřil obdiv krásnému čtvrtečnímu večeru a píseň My God Is The Sun z nového alba na sebe nenechala dlouho čekat. Vynikající výkon kapely na pár minut zastínil stylový videoklip, který se promítal za nimi. Za vizuálním doprovodem k novému albu stojí umělci Boneface a Liam Brazier, kteří odvedli úžasnou práci. Videoklipy jsou zasazené do pouštního post-apokalyptického světa, podobného jako ve filmu Mad Max nebo z herní ságy Fallout a dokonale doplňují hudební složku celé desky, která ve spojení s těmito animacemi působí ještě více melancholicky. V písni If I Had A Tail se za hudebníky znovu spustil videoklip, který skvěle podpořil samotnou skladbu a musím uznat, že jsem z něho nemohl spusit oči. Tím se z hudebníků stala jakási zvuková kulisa a posluchači se věnovali především vydařeným animacím. Po klidné If I Had A Tail se rozezněla hitovka Little Sister, se kterou na sebe muzikanti upoutali pozornost a dav se znovu pustil do zběsilého tancování. Nerad se opakuji, ale jak jsem psal výše, kytarový zvuk byl vynikající a když Josh hrál chytlavou vyhrávku nebo sóloval, tak to byl opravdu balzám pro (d)uši. Po této vypalovačce spustili QOTSA dvě pomalejší a klidnější písně; známou Make It Wit Chu a Smooth Sailing z nového alba.

Následovala atmosférická I Appear Missing, kterou bez většího rozmýšlení označím za nejlepší zážitek z celého vystoupení a možná i celého festivalu. Tento osmiminutový opus byl doplněn taktéž animací a kapela hrála naprosto úžasně. Zpěv i přidané intervaly bezchybně ladily, bicí s basou držely vše pohromadě a podporovaly skvělou kytarovou práci Joshe a Troye. Když se někdy v polovině písně rozezněly vysoké tóny kvílících kytar, dostal jsem husí kůži, která mě do konce skladby neopustila. V tento moment celá pětice vytvořila úžasně kompaktní těleso, které s jistotou celou píseň dovedlo až do orgasmického závěru s pomalu nastupujícím decrescendem. Jednoduše nádhera. Po tomto hudebním zážitku zbývaly skupině poslední čtyři skladby. První z nich byla Sick, Sick, Sick, která oněmnělý dav znovu dovedla roztancovat a v podobném tempu se nesl i hit Go With The Flow. Následovala rychlejší First It Giveth a celý set zakončila A Song For The Dead při níž si fanoušci užívali poslední chvíle s jejich oblíbenci. Celý koncert byl velmi vydařený a pro mě rozhodně jeden z nejlepších zážitků dosavadního hudebního roku.