Punkrocková škola umění

Nesmrtelná americká banda Bad Religion, která patří mezi zakladatele nové vlny punkrocku, vydala letos své už 16. (!) studiové album. Kapela, která inspirovala celé generace, měla vždy co říct. Kritikou politických záležitostí ale i každodenních problémů se v textech nešetří, ať už metaforicky nebo pěkně naplno. Poctivou prací mělo být i album True North. Dokáže ale ještě vůbec něčím překvapit nebo jde jen o ždímání starých nápadů a pánové už by to měli definitivně zabalit?

16x a stále poprvé

Odpověď je jasná, True North je rychlé ale pořád melodické album, které dokazuje, že si Bad Religion stále drží formu. Za svou třicetiletou kariéru, která je v dnešní době opravdu unikátem, v podstatě neudělali žádnou slabou desku. Jedna vedle druhé pěkně uceleně pasují do celé diskografie a letošní počin není výjimkou. Typická zběsile rychlá stopáž, která nepřesáhne 40 minut, je u Bad Religion samozřejmostí a velkým plusem, díky kterému se jednotlivé skladby jen tak neohrají. Jeden song střídá druhý a aniž si stačíte vydechnout, už je konec. Mezi nejsilnější skladby patří bezpochyby už úvodní True North, Fuck You nebo Robin Hood In Reverse. Rozebírat dopodrobna jednotlivé části je zbytečné, všechny jedou totiž podle stejného modelu, který ale kupodivu vůbec nenudí. Rychlé, jasné a upřímné.

Odborník žasne, laik se diví

Albu se nedá upřít obrovská dávka energie, kterou do něj Bad Religion vložili. Ač se to zdá neuvěřitelné, znějí skvěle a ve formě víc, než kdykoliv předtím. Nezaměnitelný hlas Grega Graffina, na jehož hlasovém výkonu stojí celá kapela, melodicky silné vokály, bicí, co šlapou jako hodinky, sborové zpěvy v refrénu a naštvané nejen kytary, ale i texty. To všechno tu najdete pěkně v jednom balení. Ovšem ruku na srdce: nutno uznat, že nové posluchače tohle album nejspíš nenadchne, ale punkrockoví fajnšmekři si přijdou na své.