Pro všechny naštvané holky

Písničkářka a skladatelka Kate Nash, která na předchozích albech prakticky jen za doprovodu piána a kytary dokazovala svůj nesporný hudební talent, opustila hřejivou náruč klidného a nenáročného popu a přitvrdila. A to ve velkém stylu a pořádně punkově. Tohle už není Kate, jak ji znáte. Podle jejích slov je její třetí album o tom „jaké je to být ženou" a není to žádný med. Do celého alba Girl Talk se promítl i její nedávný rozchod s přítelem a Kate vložila veškerý vztek, frustraci a bolest do písní tak nekompromisně, až se nestačíte divit. Jak může dopadnout, když se něžná princezna naštve, rozhodne se dělat do punku a říct všem co si myslí nejen o lásce, ale třeba i feminismu a ženských právech?

Její aktuální novinka Girl Talk je na hony vzdálená jejím příjemně popovým začátkům a překvapí už od úvodní Part Heart syrovým rockovým zvukem, který se stupňuje a místy lehce zasahuje do rock'n'rollu (OHMYGOD a All Talk) a místy až punku (Sister, Cherry Pickin). Nekompromisní kytary a Katin nově objevený rozsah - hlasitější, nakřáplejší a drsnější - vás překvapí. Její projev je mnohem více „oprsklejší", tak nějak ve stylu Courtney Love, až se stejně jako originál v některých momentech zdá hodně nucený a tahá za uši.

Feministkou od srdce

Z alba je pořád cítit ta absolutní energie, kterou zpěvačka do svých alb vkládá a s výzvou překvapit něčím novým se poprala s drzostí sobě vlastní. Přesto tu chybí to, na co jsme u Kate zvyklí, to co jí přineslo úspěch a s čím se budeme těžko loučit: její jemné a něžné melodie, ty v novém albu budete hledat marně. Čisté emoce jsou tu ale pořád, jen v drsnějším obale. Texty, ve kterých řeší nejen už zmíněný feminismus ("You try to tell me feminism doesn't exist, if it doesn't exist, then what the fuck is this?!"), se kterým se opravdu nepáře a o němž nehodlá s nikým diskutovat („You’ve a problem with me, ‘cause I’m a girl, I’m a feminist and if that offends you then fuck you"), ale i osobní porozchodovou krizi a srdcebol („I am angry, confused, frustrated, tired, I am alone" nebo „A part of me is living, a part of me is dead, and the part of my heart you used to love, it fled") až po naštvání („I’m sick of being the bitch, that you think I am, well, I never understood understood that man"). Pořád jsou ale uvěřitelné a od srdce.

Zpěvačka, od které se čekalo, že si bude sveřepě držet svůj pohodový styl, se, zdá se, pořád trochu nejen hudebně hledá. Touto radikální změnou chtěla ukázat, že dávno není naivní mladá holka, která bezmezně věří v lásku, ale samozvaná rebelka naštvaná na celý svět. Není zvykem, že by hudebníci od základu změnili zvuk, se kterým mají úspěch a tak Kate fanoušky určitě nepotěšila, ale to je jí upřímně jedno - zpívá tak, jak to cítí a to je vlastně správně. Pokud jí dáte novou šanci, budete možná příjemně překvapeni. A poučení pro příště: Nikdy se nerozcházet s Kate Nash!