Death Proof: Od popu k punku

Jsou situace, kdy si přeju, abych mohl dělat hudeního producenta a poslech krátkého EP Death Proof od Kate Nash je přesně jednou z nich. Na této předzvěsti jejího třetího řadového alba, očekávaného v březnu, se totiž nacházejí výborné momenty, ale zároveň i pasáže, na které měl někdo zodpovědný nemilosrdně aplikovat tlačítko DELETE.

Méně popu, více rocku a punku

Ačkoliv Kate Nash ani před Death Proof nešlo zařadit do jediné hudební škatulky (maximálně tak popsat jako písničkářku), ponejvíce se ve spojitosti s jejím jménem mluvilo o popu - viz mnohé melodické skladby z jejího debutového alba Made of Bricks jako Birds, Mouthwash či konec konců i ta zcela nepopově nazvaná Shit Song. Popu či pop-rocku tohoto typu však na Death Proof najdeme pomálu, neboť uvolnil prostor rockovým kytarám a místy až punkové energii a náboji.

Nicméně hned první a titulní kousek mě přiměl vzpomenout si na projekt z úplně jiného ranku – píseň Death Proof mi zní jakoby se drum 'n' bassoví Kosheen rozhodli vypnout computery, dát se na zcela živou hudbu a navíc jakýmsi zázrakem oživili a angažovali legendárního surfového kytaristu Dicka Dalea (jo jo, toho z Misirlou, neboli hlavní hitovky ze soundtracku k Pulp Fiction). Navíc i hlas Kate Nash zde připomíná kosheenovskou Sian Evans, což do tracku vzhledem k jeho temnému vyznění skvěle sedne.

Druhá Fri-end přináší nefalšovaný kytarový rock o dvou akordech, s velmi příjemnou melodií; žánrové oživení přijde až v závěru, kdy jsem se při prvním poslechu až polekal, že snad Kate Nash angažovala i Dead Can Dance a skupinu zpívajících mnichů. Ale dobrá, zde bych ještě tlačítko DELETE mačkat nemusel, nechám si ho na později.

Následující I Want a Boyfriend lze nejlépe charakterizovat jako frenetickou punkovou vypalovačku s refrénem v duchu zámkovské Známky punku, zajímavou nejen neustále se měnícím tempem, ale i jednoduchým vtipným textem, jehož hlavní rým I want a boyfriend with a car, someone to ride me really far nemá chybu.

Nicméně pak už to jde z kopce – předělávka legendární All Day and All of the Night od The Kinks se mi líbí přesně 22 sekund, kdy do skvěle tajemného úvodu vstoupí podivné syntezátorové smyčce, po chvíli doplněné protivnou metalovou kytarou a je zle. Korunu tomu pak nasadí kratičké žvatlavé šeptání Kate Nash v úplném závěru. DELETE poprvé.

Špatná tečka za jinak povedeným EP

Píseň číslo 5 se jmenuje May Queen – a sorry, ale bez hodnocení. A hodně silným stiskem mačkám pomyslné tlačítko DELETE podruhé. Hravost ano, proč ne, ale i hravost má své meze a když je umělec překročí, zbyde v lepším případě pocit zbytečnosti nebo ještě hůře trapnosti. Hodně špatný závěr EP, které by přitom při délce tří tracků představovalo velmi slibnou pozvánku k vyhlížení již v úvodu avizované nové řadovky Girl Talk. Takto jsou má očekávání smíšena s určitými obavami, tak budu doufat, že se nenaplní.