Grrrl Power

Sympatická zpěvačka a textařka Kate Nash byla se svým debutovým albem Made of Bricks pro rodnou Británii doslova zjevením a okamžitě si zajistila obrovskou popularitu. Hudební svět prostě miluje slečny jako Kate nebo Lily Allen, s kterou je často srovnávána nejen po hudební stránce: mladé, krásné, talentované, bezprostřední a s velkou dávkou roztomilé drzosti. A to si mohli letos čeští fanoušci ověřit hned dvakrát naživo: na festivalu Rock for People a v listopadu v pražském Roxy. Nové album Death Proof už je sice venku, ale my se podíváme ještě na to druhé, My Best Friend Is You z roku 2010.

Pro album byla stěžejní spolupráce s Bernardem Butlerem, muzikantem a producentem, který se předtím ujal i další britské hvězdičky Duffy nebo Sophie Ellis-Bextor a už jen z těchto jmen je jasné, kam zhruba mělo album směřovat a tím se odlišit od toho debutového. Úkolem alba č.1 se stal retro zvuk á la dívčích skupin ze 60. let a prvním singlem se stal po právu Do-Wah-Doo.

Mám tajemství, ale neřeknu ho

Je ale trochu škoda, že když už Kate čerpala z takové inspirace, není výsledek dotažený úplně k dokonalosti a hlavně není vypilovaný přímo na tělo zpěvačky. Pořád dokola se totiž používá jeden a ten samý podklad – žesťové nástroje, vytleskávané rytmy, samozřejmě nějaké perkusi-tamburína a to pořád dokola, jako např. v Kiss That Grrrl, kde to ale nutno uznat funguje skvěle a na první poslech. Kdyby byl tento model použitý jen sem tam v určitých částech alba, bylo by to jistě k většímu užitku. Což o to, zvuk je vybroušený skvěle, ale po poslechu celého alba zjistíte, že Katin hlas paradoxně nejlépe vynikne bez všech těch nástrojů "splácaných" dohromady a skvěle jí to ladí jen se samotnou kytarou. Navíc nejde moc na rozum fakt, že ačkoliv je Kate i textařka, tak se spokojí s místy tupým a trochu hloupým opakováním jedné jediné věty v celém songu jako v I Just Love You More nebo I've got a secret, kdy nám Kate prostě nechce říct svoje malé coming-out tajemství. Závěr desky je pak překvapivě jednoduchý, jemný, bez jakýchkoliv rušivých elementů, ať už jde o intimní, skoro šeptanou kytarovou baladu You Were So Far Away, nebo poslední I Hate Seagulls.

My new best friend is you

Jistě se najde nejeden posluchač, který tímto albem v Kate získal „nového nejlepšího přítele" a ti ostatní si alespoň poslechnou slušně udělanou desku, která rozhodně neurazí a se svou kombinací s kytarou, pianem nebo houslemi se zavděčí všem nadšencům do kvalitního popu.